Spása nepokřtěných dětí nebo limbus?
Vydání: 2006/42 První roky kněžství, 17.10.2006
Víra, že děti, které zemřou bez křtu, jdou do nebe, je podle Mezinárodní teologické komise smysluplnější než existence limbu. Tato třicetičlenná komise se sešla v prvním říjnovém týdnu, aby pokračovala v práci na prohlášení o pojmu limbus, jeho vstupu do obecného učení církve i důvodech, proč jej církev nikdy nepřijala.
„Nelze říci, že víme jistě, co se s nepokřtěnými dětmi stane, ale máme dostatečné důvody doufat, že se Bůh ve svém milosrdenství a lásce stará i o tyto děti a přináší jim spásu,“ říká P. Paul McPartlan, profesor Americké katolické univerzity ve Washingtonu a člen Mezinárodní teologické komise (MTK).
Přestože zmíněné prohlášení má potvrdit naději ve spásu nepokřtěných dětí, zdůrazňuje zároveň nutnost křtu pro spásu a povzbuzuje rodiče, aby nechávali své děti pokřtít. „Spása je dosažitelná jen v Kristu skrze Ducha Svatého,“ říká kardinál William J. Levada, prefekt Kongregace pro nauku víry a předseda komise.
KŘESŤANÉ MAJÍ DOUFAT
„Na klíčovou otázku dokumentu Co říká církev tváří v tvář situaci dítěte, které zemře nepokřtěno? nelze odpovědět zjednodušujícím: Bez obav, všechno je v pořádku. Pevnou půdu pro naději ve spásu nepokřtěných dětí dává nekonečné Boží milosrdenství, Boží láska vylitá v Ježíši Kristu a jeho touha po spáse všech lidí. I když si nikdo nemůže být osudem zemřelých nepokřtěných dětí jist, křesťané mohou, a dokonce mají doufat, že Bůh tyto děti uvítá v nebi,“ doplňuje P. McPartlan.
POTVRZENÍ PRVOTNÍHO HŘÍCHU
Formální studia MTK na toto téma započala již v r. 2004. Podnětem se staly množící se dotazy biskupů a kněží z celého světa, kteří žádali kardinála Josepha Ratzingera, tehdejšího prefekta Kongregace pro nauku víry a současného papeže Benedikta XVI., o aktualizované prohlášení církve k situaci nepokřtěných dětí. Odpověď komise je adresována také těm, kteří truchlí nad životy dětí ztracenými při potratech, protože otázka osudu nepokřtěných dětí se vztahuje i na oběti potratů. Aby ale nedošlo k chybnému výkladu a nebylo možné tvrdit, že křest není nutný, neboť malé děti nejsou schopny hřešit, dokument též potvrzuje učení církve o skutečnosti prvotního hříchu. Ve svém knižním rozhovoru „The Ratzinger Report“ i v knize „Bůh a svět“ budoucí papež prohlašuje, že zaměření se na naději je smysluplnější než držení se pojmu limbu, kde by nepokřtěné děti zakoušely navěky „přirozené štěstí“, ale nemohly by být v Boží přítomnosti v nebi. Podle papeže Benedikta XVI. nebyl limbus nikdy definován jako článek katolické víry, ale vždy zůstal hypotézou, utvořenou na základě přesvědčení církve o nutnosti křtu. Po dokončení a schválení všemi členy by závěrečný dokument komise na toto téma mohl vyjít příští rok. (čbk, mach)
Limbus - nauka o všobecném, upřímném a spásném Božím záměru a o absolutní potřebě křtu vedla ve 13. stol. ke vzniku nauky o limbu, jako místě a mezistupni, na kterém se budou nacházet na věčnosti duše, které nedosáhly milosti vykoupení, ale které se zároveň nedopustily žádného osobního provinění (např. děti, které zemřely jako nepokřtěné). |
Sekce: Zahraniční, Zpravodajství, Články