Vydání: 2007/4 Jak skoncovat s nikotinem, 22.1.2007, Autor: Kateřina Šťastná

Svatý synod bulharské pravoslavné církve nedávno vyzval věřící, aby se modlili za propuštění bulharských sester, které byly v Libyi odsouzeny k trestu smrti. Podle tamních soudů má pět bulharských zdravotních sester a jeden palestinský lékař zodpovědnost za nakažení 426 dětí virem HIV, ke kterému došlo v nemocnici v libyjském Benghází před více než osmi lety.

Přiznání si libyjské „orgány spravedlnosti“ vynutily mučením, elektrickými šoky a bitím. A na sklonku loňského roku soud v Tripolisu při obnoveném procesu znovu potvrdil trest smrti. Podle pozorovatelů se obvinění stali „obětními beránky“ nepořádku v libyjském zdravotnictví. „Myslím, že veřejnost na to trochu zapomíná, ale ti zdravotníci byli zatčeni už v roce 1999,“ říká Monika Žárská, předsedkyně České asociace ACAT (Hnutí křesťanů za odstranění mučení). „O jejich nevině nepochybuji. Snad by se jim dalo vytknout, že po příchodu do nemocnice kolem sebe viděli špatnou hygienu, špatné poměry a důrazně neprotestovali... ale to je těžké chtít po pracovnících v cizím prostředí,“ dodává.
Nevinu potvrdil také mezinárodní tým vědců z univerzity v Oxfordu, který zkoumal viry, jimiž údajně personál nemocnice nakazil děti. Z analýzy, kterou uveřejnili v britském odborném časopisu „Nature“, vyplývá, že virus HIV se v nemocnici rozšířil ještě předtím, než odsouzení zdravotníci (v roce 1998) do země přišli.

MÍSTO PENĚZ VĚZENÍ
Zpočátku se úřady pokoušely skandál kolem nakažených dětí ututlat. Rodiče si ale vymohli krevní testy a vyšetřování. A jsou to právě oni, kdo reagují na nedávné potvrzení nejvyššího trestu pro obviněné s jásotem. „Bůh je velký,“ křičí Ibrahim Mohammed al Aurabi, otec jednoho z chlapců. „Ať žije libyjská justice,“ jsou slyšet výkřiky na shromáždění před soudní budovou. Příbuzní nakažených dětí drží v rukou transparenty s nápisy: „Smrt vrahům dětí“ nebo „HIV made in Bulharsko“.
„V totalitních režimech je běžné, že je vina okázale svalována na někoho jiného. Ti zdravotníci jeli pracovat do Libye, protože doufali, že si víc vydělají, ocitli se však v pasti,“ říká Monika Žárská. Česká asociace ACAT již loni v květnu zaslala libyjskému vůdci Muammaru Kaddáfímu dopis s podpisy českých křesťanů žádajících propuštění odsouzených. Předsedkyně ACATu však dodává, že na webových stránkách www.acat.ecn.cz je možné si dopis stáhnout a připojit k němu svůj podpis i dnes.
K osvobození odsouzených vyzval rovněž pravoslavný biskup Tihon, vikář diaspory bulharské pravoslavné církve ve střední a západní Evropě. K modlitbě za odsouzené a ke společnému boji proti trestu smrti vyzval také muslimy.

MAJÍ ŠANCI NA ŽIVOT?
Za odsouzené se postavila rovněž Amnesty International. Evropská komise pak označila rozsudek za „neakceptovatelný“ a za milost pro odsouzené zdravotníky se vyslovila celá řada evropských politických představitelů. „Kaddáfí – jako už několikrát za svou politickou kariéru – se bude pokoušet o jakýsi obchod s Evropou,“ vysvětluje Monika Žárská. Libye prý žádá pro každou rodinu nakaženého dítěte od Bulharska odškodnění 10 milionů dolarů. Už před dvěma lety vznikl mezinárodní odškodňovací fond a libyjské děti byly i se svými rodinami odvezeny do Evropy na léčení. Bulharsko tedy má podporu Evropy, a proto, jak dodává česká předsedkyně ACATu, je šance na život pro odsouzené zdravotníky dost velká. „Nikdo jim však nevrátí léta strávená v utrpení,“ uzavírá.