Papež píše kněžím list k povzbuzení
Vydání: 2019/32 Papež píše kněžím list k povzbuzení, 6.8.2019, Autor: Tereza Zavadilová
Svatý otec se rozhodl povzbudit všechny kněze světa v náročné chvíli „církevní očisty“. Při 160. výročí smrti sv. Jana Marii Vianneye, patrona kněží, jim píše obsáhlý list, složený z částí o bolesti, vděčnosti, odvaze a chvále. A cituje také kardinála Tomáše Špidlíka.
Při 160. výročí smrti sv. Jana Marii Vianneye, patrona kněží, píše papež obsáhlý list kněžím. Repro KT
„Píši tento list vám, kteří mlčky ‚všechno opouštíte‘, abyste na sebe brali každodenní život svých společenství. Vám, kteří v ‚zákopech‘ jako farář arský nesete tíži dne i horko, čelíte nesčetným situacím, denně ‚nastavujete tvář‘, aniž byste si připadali kdovíjak důležití,“ píše papež v děkovném a zároveň povzbuzujícím dopise z neděle 4. srpna.
Bez Něho jsme prach
V první části papež popisuje „čas strádání“ v životě obětí zneužívání. Připomíná úkol církve bojovat s nedbalostí při vyšetřování případů a kráčet cestou „obrácení, transparentnosti, upřímnosti a solidarity“. Zároveň vidí u kněží jak rozhořčení nad tím, co se stalo, tak bezmoc, když byli neprávem podezíráni. „Aniž bychom popírali či zlehčovali způsobené škody, je spravedlivé uznat, že mnoho kněží ustavičně a cele nabízí vše pro dobro druhých,“ zdůrazňuje papež. A navazuje nadějí, že tento „čas očisty“ přinese své plody a učiní církev radostnější a ryzejší. „Neklesejme na mysli. Pán očišťuje svoji církev a všechny nás obrací k sobě. Podrobuje nás zkoušce, abychom pochopili, že bez Něho jsme prach,“ píše. S varováním před pýchou dodává: „Skrze své zahanbení budeš dál pastýřem.“
Vděčnost jako mocná zbraň
Papež také kněze vybízí, aby se rozpomenuli na své povolání. „Vždycky, ale zejména ve zkouškách, se musíme vracet k oněm světlým chvílím prožitku, kdy nás Pán povolal, abychom se celým svým životem dali do Jeho služeb,“ cituje jednoho z argentinských teologických otců, P. Lucia Geru. Vděčnost za duchovní povolání je podle papeže vždy „mocná zbraň“. A jako konkrétní příklad uvádí: „Je krásné, když starého kněze navštěvují maličcí – již dospělí –, které kdysi pokřtil, a s vděčností mu představují rodinu.“
Smutek je největší nepřítel
Papež kněze povzbuzuje k odvaze: „Naše poslání nechrání před utrpením, bolestí a nepochopením – naopak: vyžaduje od nás, abychom jim čelili a přijali je.“ Za dobrý „test“ vlastního srdce pokládá papež odpověď na otázku, jak nakládáme s bolestí – může se totiž stát, že je to odvracením se od ní, fatalisticky či malomyslně či s touhou schovat se a uzavřít se světu. „Jsme-li zklamáni realitou, církví nebo sami sebou, můžeme mít pokušení upnout se k nasládlému smutku, který východní otcové nazývali omrzelostí,“ píše Svatý otec. A zde cituje kardinála Tomáše Špidlíka: „Nával smutku je vždycky nedostatkem víry v Boží prozřetelnost a dílo. Mnišští autoři tuto neřest nazývají nejhorším nepřítelem duchovního života.“ Tento smutek podle papeže činí snahy o obrácení „neplodnými“, zatímco žádoucí radost se rodí z důvěry v Ježíše Krista.
V závěru několikastránkového dopisu papež rozjímá o Panně Marii. Učí nás podle něj „chvále, která dovede otevírat pohled do budoucna“ a „vracet naději přítomnosti“. „Hledět na Marii znamená opět uvěřit v převratnou sílu něhy a lásky,“ uzavírá papež svůj dopis kněžím.
TEREZA ZAVADILOVÁ
Sdílet článek na:
Sekce: Články, Zahraniční, Zpravodajství
