Vydání: 2008/44 Dušičky, 29.10.2008

U příležitosti Roku Bible uspořádala olomoucká arcidiecéze v polovině října pouť do Izraele. Zúčastnilo se jí na 400 poutníků v čele s arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem. Šlo o největší akci tohoto typu v dějinách arcidiecéze.

„Zájem poutníků o arcidiecézní pouť z moravských farností byl opravdu mimořádně veliký,“ sděluje KT Lenka Hamplová z cestovní kanceláře AwerTour. Původně se prý počítalo se třemi sty poutníky, nakonec jich ale bylo o stovku více.
Mezi 10. a 13. říjnem tak odletělo do Svaté země na 400 poutníků. Nejmladšímu z nich bylo devět let a nejstarší poutnici 83 let. Ve Svaté zemi si pak všechny poutníky – rozdělené do osmi autobusů – postupně převzali průvodci, kteří je provázeli a zabezpečovali jim potřebný servis.
„Pokud jde o můj osobní pocit ze Svaté země, stále více si uvědomuji, že přes všechnu rozporuplnost a složitost vztahů v Izraeli je tato země naprosto jedinečná a není možné si ji nezamilovat,“ dodává paní Hamplová.

Obnovení slibů
Účastníky čekaly nejen prohlídky památek, ale i duchovní program s každodenní mší svatou. Všichni poutníci se pak za dobu svého pobytu ve Svaté zemi třikrát setkali při slavení společné eucharistie, a to v Jeruzalémě, Betlémě a Nazaretu. U řeky Jordán obnovili svátost křtu a v Káně Galilejské manželské páry zase manželské sliby. V menším počtu pak moravští cestovatelé slavili mši sv. také na jiných místech, např. na poušti. Všeho všudy tak stačili navštívit přímořskou Cesareu, horu Karmel, Hajfu, genezaretské jezero, řeky Jordán, horu Tábor, Masadu, Jericho a také Tel-Aviv, odkud se pak letecky vrátili domů.
MONIKA VÝVODOVÁ, MARTIN T. ZIKMUND

---

Jednoho z organizátorů a tří dalších účastníků pouti jsme se zeptali, jaké jsou jejich zážitky z Izraele a co na ně na této cestě nejvíc zapůsobilo.

ŠTĚPÁN SITTEK, Olomouc, iniciátor a koordinátor poutě
Příprava začala dlouho dopředu již v listopadu minulého roku. Bylo náročné zvládnout 400 lidí, zvláště dbát na to, aby se nikdo neztratil a všichni se setkali na určeném místě. Museli jsme také improvizovat, jelikož jedné skupině posunuli datum odletu, a tedy měnit i hotel.

P. FRANTIŠEK HANÁČEK, olomoucký děkan
Nejčastější věta, která v různých verzích při této pouti padala, byl podiv vyjádřený prostě: „Já jsem si to představoval/a úplně jinak!“ Věřím, že všichni poutníci budou pročítat Písmo svaté s niternějším pohledem do jednotlivých příběhů a budou také více chápat jeho smysl pro naši dobu, ale i konkrétně každý sám pro sebe. Ať zaseté semeno přinese hojnou úrodu!

MARTINA ORLOVSKÁ, poutnice, Olomouc
Během několika dní jsme prožili celý liturgický rok a prošli dějinami tohoto místa – od doby praotců až po seznámení se s dnešní situací. Překvapilo mě, jak dokáže „kus země a pár budov“ silně promluvit k člověku. Ztotožňuji se s výrokem našeho průvodce, že Svatá země je pátým evangeliem. Člověk zde na vlastní oči vidí, v jaké krajině a jakých podmínkách žil a působil Boží Syn. I když např. poloha dnešního Jeruzaléma je o 6–12 metrů výše, než byla před 2 000 lety, a současná rozloha biblických měst je daleko větší, přece jen archeologické vykopávky a slovo průvodce umožní poutníkovi vytvořit si představu tehdejších poměrů. Na různých biblických místech jsme se zamýšleli nad jednotlivými úryvky evangelia i s jejich poselstvími k našim životům. Uvědomili jsme si zde krásu, ale i nároky evangelia, a odvezli si odsud nové nadšení pro opravdový křesťanský život.

JAN LEKEŠ, poutník, Ostrava-Pustkovec
Poutě jsem se účastnil společně s dědou a babičkou, se starší sestrou a sestřenicí. Jsme z Ostravy a do olomoucké diecéze vlastně nepatříme, přesto jsme se cítili mezi účastníky jako doma. Poznal jsem místa, kde chodíval Ježíš s učedníky a o kterých slýchávám na mši svaté. Zážitků mám mnoho. Mezi ty největší patří noční putování na Mojžíšovu horu na Sinaji, obnova křestních slibů v řece Jordánu nebo mše svatá na poušti. Zaministroval jsem si i v blízkosti místa, kde se nám narodil Pán Ježíš. Zajímavé bylo také poznání jiných náboženství, setkání s muslimy i Židy. Obdivoval jsem i otce arcibiskupa Jana, jeho přátelské chování k nám „obyčejným poutníkům“ i to, že se zúčastnil všeho, co se v rámci poutě dělo. Díky tomuto zájezdu teď vezmu Písmo svaté častěji do rukou, budou mi bližší v Písmu zmiňovaná místa, dokážu tzv. „číst mezi řádky“.
(red)