Vydání: 2009/32 Putování za kapličkami, 6.8.2009, Autor: Martin T. Zikmund

Vnitrostátní krize v Hondurasu dostoupila vrcholu, když koncem června armáda zbavila úřadu svého prezidenta Manuela Zelayi a vyhostila jej i s pomocí jeho vlastní politické strany do zahraničí. Od té doby se Zelaya snaží dostat zpět do země, ale zatím bezvýsledně. Proti jeho návratu se vyslovila i církev.

„Tento muž se projevil jako nečestný a neschopný vládnout v rámci ústavního pořádku,“ prohlásil honduraský kardinál Rodrigues Maradiaga SDB. Snažil se prý rozdmýchávat sociální nepokoje a zemi přeměnit podle vzoru levicových diktatur ve Venezuele a Bolívii. Podle honduraského kardinála však hlavní problém sesazeného prezidenta Zelaye spočíval v tom, že podvracel ústavní pořádek a znevažoval instituce, které s ním souvisí. A lehké to prý za jeho vlády neměla ani církev. „Nedávno nemohla být v centru hlavního města Tegucigalpy sloužena mše v žádném z tamních kostelů, protože je ozbrojené tlupy zpustošily, a ještě vyhrožovaly věřícím,“ postěžoval si světoznámý kardinál, který byl před konkláve v roce 2005 považován analytiky za jednoho z hlavních kandidátů na papeže.

CHTĚL BÝT JAKO CHÁVEZ

 „Prezident Zelaya překvapil jak své oponenty, tak své příznivce už vzápětí poté, co se jako těsný vítěz voleb chopil v roce 2006 moci,“ tvrdí Nick Caistor, expert BBC na Latinskou Ameriku. Zelaya byl totiž kandidátem umírněné Liberální strany, ale hned začal Honduras kormidlovat ostře doleva. Symbolickým dokladem tohoto obratu, jak uvádí Caistro, bylo obnovení diplomatických vztahů s komunistickou Kubou a smlouvy s Venezuelou nejen za účelem získání ropy, ale také kvůli společné protiamerické politice. K těmto krokům prý však neměl vybudovanou dostatečnou podporu v armádě ani mezi lidmi – na rozdíl od venezuelského prezidenta Cháveze, bývalého důstojníka. Právě Chavéz je svými kritiky považován za odstrašující příklad levicového samovládce, který bezohledně postupuje nejen ve znárodňování soukromého majetku, ponižování katolické církve (zmíněného kardinála Maradiagu nazval kdysi „papouškem“ a „imperialistickým šaškem“), ale také ve válcování ústavního pořádku. Prosadil totiž referendum o změně ústavy, aby mohl být volen na další období. Když po témže zatoužil i Zelaya a nutil zemi do referenda, které nebylo schváleno ústavním soudem, odstavila ho armáda s pomocí jeho politických odpůrců od moci. V řadě zemí Latinské Ameriky je zavedeno pouze jedno volební období prezidenta jako pojistka, aby se zabránilo návratu diktatur.

spadne Z NEBE?

 „Prezident Zelaya by se každopádně měl vrátit do Hondurasu, aby se uklidnila napjatá situace. Jde jen o to, zda se vrátí v doprovodu sousedních prezidentů a bude se stylizovat do role politické oběti, anebo v doprovodu nezávislých zahraničních pozorovatelů,“ míní zase Maria Lozanová, spolupracovnice katolické organizace Kirche in Not se specializací na Latinskou Ameriku. Do skončení prezidentského mandátu zbývá totiž Zelayovi pouhých sedm měsíců. Posoudit tuto situaci není jednoduché ani pro současnou administrativu Spojených států. Když se prezident Obama vyslovil proti odstavení Zelaye od moci, které nazval „ilegální“, vzbudil drtivou kritiku republikánů za to, že podporuje nepřátele USA. V současnosti se Zelaya nachází v Nikaragui, odkud se snaží mobilizovat své honduraské příznivce. Ani v této levicové zemi však není přijímán bezvýhradně, neboť na zvýšenou ostrahu hranice doplácí vzájemný obchod obou zemí. Jenom pro Nikaraguu to znamená ztrátu tří milionů dolarů denně. Ani Zelaya však tuto situaci nechce prodlužovat. Koncem července se pokoušel se svým letadlem přistát v Hondurasu, ale armádní vozidla mu v tom zabránila, když zatarasila přistávací plochu. A následně ohlášený záměr seskočit do vlasti padákem zatím nerealizoval.