Nejchudší zemi severní polokoule pomáhají Češi
Vydání: 2005/10 Svět řízený ženami, 1.3.2005, Autor: Ivana Jeništová
Na Haiti žije 80 % obyvatel pod hranicí chudoby a 50 % dospělých je negramotných. Jak jsme již čtenáře informovali v minulém čísle, nedávno se do této ostrovní země vydala skupinka čtyř farníků ze Zábřehu, aby zjistili, jaké jsou potřeby místních lidí, a podle nich pak organizovali pomoc z Česka.
Cílem cesty byla farnost Baie de Henne (Zátoka slepic) na ostrově Hispañola, kterou spravuje český misionář, oblát Roman Musil. Ten při své loňské návštěvě vlasti nadchnul řadu lidí pro pomoc nejchudším Haiťanům. Jeho aktivity oslovily i P. Františka Eliáše ze Zábřehu, který organizoval i cestu místních farníků na Haiti. „Nejde o pomoc celému ostrovu, to bychom nezvládli,“ říká zábřežský děkan. Země je bez infrastruktury, beze všeho, co lidem v Česku připadá běžné. Elektřina je pouze v hlavním městě Port-au-Prince. „Tam, ale ani nikde jinde nepracuje policie. Všude hrozným způsobem bují drogy a kriminalita, bílí tam ani nevycházejí na ulici, venku se pohybují z důvodů bezpečnosti jen v autech. Jsou tam příšerné hygienické podmínky, neexistuje daňový systém státu, a tedy ani z něho se odvíjející sociální a zdravotní politika,“ vylíčili tamní podmínky po návratu z Haiti členové výpravy.
PRIORITY: ZDRAVOTNICTVÍ A VZDĚLÁNÍ
Tato nejchudší země severní polokoule prošla složitým vývojem. Samostatnost sice získala už v roce 1804, ovšem celých 200 let se tu střídala vláda samozvaných generálů, kteří se k moci dostávali krvavými převraty. Teprve z prvních voleb vzešel legálně prezident Aristide, ani ten však zemi nepřinesl očekávaný rozvoj.
Mezi čtyřmi cestovateli, kteří se z Česka na Haiti vydali a svou cestu si i financovali, byly dvě ženy: lékařka Věra Sztuchlíková a zdravotní sestra Jana Smyčková. Když se rozneslo, že u patera Romana je „doktorka“, začali přicházet lidé - nemocní i ti, kteří si to o sobě jen mysleli. „Překvapila mne celková nevzdělanost lidí. Nejen že jsou většinou negramotní, ale ani nemají žádné povědomí o přírodních zákonitostech; nevědí nic o funkcích svého těla, a tak některé přirozené fyziologické pochody považovali za nemoc. Viditelně se jim ulevilo, když se dověděli, že jim nic není,“ líčí lékařka. Léky i doktora si Haiťané musejí platit, ale řada z nich si léčbu dovolit nemůže. Mnoho místních dětí je postiženo mozkovou obrnou. Lidé ale neznají očkování a neexistuje zde ani žádné zdravotnické středisko nebo laboratoř. Právě ta by měla vzniknout díky pomoci z Česka.
V první fázi se ale pomoc zaměří především na školství: „Lidé jsou chtiví vzdělání, ale není kde ho získat. Učitelé neučí, protože jim za to stát nezaplatí. V Zátoce slepic je budova školy hned vedle kostela. Má dvě předškolní třídy a šest tříd základní školy. Některé děti docházejí do školy denně třeba tři hodiny pěšky. Polovinu nákladů na výuku hradí škola, něco rodiče, zbytek jde z grantů a jiné pomoci,“ říká jeden z členů výpravy, Jiří Látal.
Čtyřčlenná výprava ze Zábřehu také během své mise vybrala první děti k adopci na dálku. „Když jsme pořizovali jejich fotky, přivedla nám jedna řeholnice další tři děti. Jejich otcové se právě utopili při neštěstí na moři,“ vzpomíná Jiří Látal.
„Expedice Haiti nám pomohla seřadit pořadí priorit pomoci, nejprve to bude humanitární pomoc pro jednotlivce a po ní pomoc regionu,“ uzavírá organizátor výpravy, P. František Eliáš.
Roman Musil zajistil dětem jídlo.
Sdílet článek na:Sekce: Zpravodajství, Zahraniční, Články
