Lidem na Haiti chybí hlavně jídlo
Vydání: 2006/17 Nemám rád sám sebe, 25.4.2006, Autor: Kateřina Beščecová
Bude to už pět měsíců od doby, co byl na Haiti unesen (a následně za výkupné propuštěn) český misionář Roman Musil. Jeho jméno se tehdy dostalo na přední stránky nejen českého, ale i světového tisku. Nyní jsme P. Romana Musila oslovili, abychom zjistili, zda jeho únos vyvolal vlnu solidarity s chudými Haiťany.
Bezprostředně po vašem propuštění byly v Česku vyhlášeny sbírky
na pomoc Haiti. Kolik peněz jste pro vaše misijní aktivity získal a co jste za
ně mohl pořídit? Co se pro vás od únosu změnilo?
Prakticky se
od té doby nic moc nezměnilo. Haiti není zemí, kde by se dalo něco měnit ze dne
na den. Člověk musí mít až „božskou“ trpělivost se vším, co mu tu znepříjemňuje
život. Ale musím říct, že projevená solidarita z Česka mě velice mile
překvapila. Vůbec jsem ji v takové míře nečekal - vybralo se několik stovek
tisíc a budou využity pro rozvoj vesnice Baie de Henne na severu Haiti, kde
žiju. Tímto chci všem dárcům opravdu ze srdce poděkovat.
Co nyní nejvíc potřebujete pro své
farníky?
Kdybyste tuto otázku položila samotným Haiťanům, tak
vám bez váhání odpoví, že jídlo. Nedostatek potravy je tady opravdu palčivým
problémem. Hned potom lidem chybí lékařská péče a přístup ke vzdělání. Řešit
tyto problémy konstruktivně, však není v místních podmínkách vůbec
jednoduché.
Slyšela jsem, že jste přešel pod haitské obláty, abyste měl ve
vašem působišti větší kompetence. Není to snad krok k tomu, abyste se stal
Haiťanem?
Takhle to určitě není. Haiťanem se asi nikdy nestanu,
protože jsou zde rozdíly, které se ani při nejlepší vůli smazat nedají.
Maximálně se mohu Haiťanem cítit. Pod haitskou provincii jsem přešel proto, že
otec generální představený si přeje, aby byl každý oblát zařazen do provincie, v
níž pracuje. Je to pravidlo, které se v kongregaci dodržuje, ale nic nezmění na
tom, že se v Čechách cítím doma a vždycky se tam rád podívám. Stejně doma se
však cítím i na Haiti, které mi přirostlo k srdci a kterému chci pomáhat jak jen
budu schopen.
V posledních dnech média informovala o nepokojích na Haiti, které
se týkaly prezidentských voleb. Církev prý dokonce vyzvala k ukončení násilí.
Jaká je současná situace?
Haiti je velice chudá katolická země.
Církev tady má důvěryhodnou pozici. Lidé jí věří víc než politikům, protože na
rozdíl od nich pracuje v nejchudších oblastech přímo s lidmi. Demonstrace se
strhly poté, co se lidé dozvěděli, že volby jsou manipulovány. Většina populace
fandila dosavadnímu prezidentovi René Prévalovi. Když se však v médiích objevily
informace, že jeho preference spadly během tří dní z 65 % na 45 % a že se našlo
na smetišti několik beden s volebními lístky, začaly manifestace po celé zemi.
Nakonec ale Préval zvítězil a násilí rázem utichlo. Lidé do svého prezidenta
vkládají velké naděje. Nakolik však může zemi dostat ze stávající bezvýchodné
situace, ukáže až čas.
Jaká je tedy podle vás perspektiva této
země?
Haiti je zemí, která se stále potýká s velkou bídou -
snad ještě větší než před lety, a tak spousta lidí nevěří, že se na této situaci
dá něco změnit. Haiti je ve všem závislé na dovozu. Jediné, čím může přispět
aktivně do státní pokladny je zemědělská výroba a celní přirážka, což je velice
ubohé. Jestli se nenajde nějaká konstruktivní rozvojová pomoc, bude se situace
nadále zhoršovat.
Sekce: Zahraniční, Zpravodajství, Články
