Smích, nářek, déšť, bouře, obrana chudých, solidarita otřesených, elektrizující nadšení i největší shromáždění v dějinách papežství – také tím se vyznačovala papežova apoštolská cesta na Filipíny minulý týden.

 

 

Papež navštívil v Manile dětský útulek, odkud mu dvacet tamějších dětí před nedávnem poslalo dopis, kterým jej zvaly k návštěvě. Snímek ČTK

 

„Milujeme tě, papeži Františku! Budeš nám chybět!“ znělo z megafonu, když současný nástupce sv. Petra opouštěl v otevřeném papamobilu šest milionů Filipínců shromážděných v Rizal Parku ve filipínském hlavním městě Manile. Při tomto největší shromáždění v dějinách papežství a pravděpodobně i v dějinách křesťanství vůbec František hovořil o Jezulátku, ochránci Filipín. Právě 18. ledna se na zdejších ostrovech slavil svátek Jezulátka a jeho sošku při bohoslužbě třímaly v rukou tisíce lidí.

 

Vstříc spravedlivému světu

 

„Křehké dítě přineslo na svět Boží dobrotu, milosrdenství a spravedlnost. Odolalo nepoctivosti a zkaženosti, které jsou dědictvím hříchu, a zvítězilo nad nimi mocí kříže,“ uvedl papež v homilii, když při téže návštěvě tepal zdejší politiky za korupci a vyzýval je k ohleduplnosti k chudým. „Na konci své návštěvy na Filipínách vás svěřuji Ježíši, který mezi nás přišel jako dítě. Ať dá všemu milovanému lidu této země schopnost jednotně pracovat, vzájemně se chránit, vašimi rodinami a komunitami počínaje, a vytvářet svět spravedlnosti, poctivosti a pokoje,“ zdůraznil v Manile římský biskup.

 

Papežovy slzy

 

Týž den dopoledne se František sešel s filipínskou mládeží ve sportovním areálu Univerzity sv. Tomáše. Jeho prostor nestačil. O svých duchovních zkušenostech zde promluvili zástupci mládeže – dva hoši a jedno děvče. Když přišla na řadu nejmladší z nich, dvanáctiletá Gisel Palomarová, propukla v pláč. Měla totiž za sebou tvrdé zkušenosti z útulku pro děti ulice a pouliční kriminality. Ve chvíli, kdy se ptala, proč Bůh připustil, aby děti tolik trpěly, viditelně dojatý papež ji objal a řekl: „Pouze když jsme schopni plakat, jsme schopni se přiblížit odpovědi na tvé otázky.“

 

Odpovězte jemu!

 

František toto setkání s mládeží začal tragickou zprávou: při mši na ostrově Leyte přišla o život sedmadvacetiletá dobrovolnice, když se zde kvůli bouři zhroutila část lešení. Papež se modlil za ni a její rodiče, kteří tak ztratili jediné dítě. S jejím otcem se ten den osobně setkal.

 

Obyvatelům ostrova Leyte, kde před čtrnácti měsíci tajfun Jolanda připravil o život tisíce lidí, chtěl papež věnovat celý den. Nakonec však kvůli nepřízni počasí musel ostrov opustit už po půldni. Na jeho bohoslužbu přišli prakticky všichni obyvatelé ostrova – 200 tisíc účastníků.

 

„Buďme spolu chvíli tiše. Dívejme se na Pána. On nám může rozumět, protože tím vším prošel. A dívejme se na svou Matku a jako dítě se pevně přichyťme její sukně a řekněme ze srdce: ‚Matko!‘“ radil místním vzácný host.

 

Předchozí, vůbec první den na Filipínách, byl ve znamení setkání se světskými a duchovními představiteli. Zatímco v prezidentském paláci zdejším politikům a diplomatům František vmetl do tváře korupční praxi a opomíjení chudých, v katedrále Neposkvrněného početí Panny Marie v Manile při mši, kterou papež slavil s biskupy, kněžími, řeholníky a řeholnicemi, vládla o poznání přátelštější atmosféra. Když František přečetl Ježíšova slova Petrovi: „Miluješ mne?“, spontánně vyhrklo z mnohých zde přítomných „ano“, načež propukl všeobecný smích, jemuž se neubránil ani papež. „To říká Ježíš, odpovězte tedy jemu,“ dodal.