Vydání: 2005/2 Samota na mateřské, 3.1.2005, Autor: dle agentur

Nejvíce postiženou zemí je Indonésie, kde bylo u ostrova Sumatra epicentrum podmořského zemětřesení. Podle posledních údajů tam zahynulo až 40 tisíc lidí. Vláda Srí Lanky zaznamenala okolo 20 tisíc obětí, Indie přes 11 tisíc. V Thajsku, kde zahynulo minimálně 1500 lidí, přišlo o život také více než 700 zahraničních turistů. Vlny tsunami však zabíjely také v Africe - na pobřeží Somálska, Tanzanie a Keni...

Apoštolský nuncius na Srí Lance Mario Zenari vyjádřil velké politování nad tím, že nejvíce postižených je mezi chudými, především rybáři, kteří měli obydlí na pobřeží: „Biskupové se snaží dostat na postižená místa. Mně se podařilo navštívit několik farností a podpořit tamní kněze. Snažil jsem se jim dodat odvahu a nabídnout pomoc. Mnoho postižených našlo své první útočiště v křesťanských a buddhistických chrámech. Je hezké pozorovat tuto mezináboženskou spolupráci,“ říká Zenari. Podle apoštolského nuncia v Indonésii, Alberta Malcolma Ranjitha, lidé ze strachu před dalšími vlnami prchají do hor a to způsobuje mnoho problémů. „Nejpotřebnější jsou zde nyní léky. Pomocnou ruku již nabídly některé humanitární organizace, především mezinárodní síť Charit Caritas Internationalis,“ řekl nuncius. Biskup Joseph Pradhan, který působí v jedné z nejvíce postižených částí Thajska, požádal mezinárodní společenství o pomoc. Oblast okolo Surat-Thani totiž nyní naléhavě potřebuje především vodu, léky a igelitové pytle na těla obětí.

KATASTROFA SKONČILA, ALE MRTVÍ PŘIBÝVAJÍ

„Pravděpodobně jde o jednu z neničivějších katastrof v historii. Vzniklé škody čítají mnoho miliard dolarů. Statisíce lidí ztratily vše a miliony čeká vzhledem k znečištění vody, špatným hygienickým podmínkám a nedostatečně fungujícímu zdravotnickému systému nejistá budoucnost,“ řekl Jan Engeland, koordinátor OSN pro pomoc oblastem postiženým přírodními katastrofami. Podle světové zdravotnické organizace (WHO) v oblastech hrozí epidemie nakažlivých chorob jako malárie, horečka či zápal plic, které mohou připravit o život stejný počet lidí, jaký si vyžádalo samotné zemětřesení a následné vlny tsunami. První záchranné týmy mezinárodní síť Caritas Internationalis (CI) se proto zaměřily především na poskytnutí náhradních příbytků, potravin a lékařské péče. „Naši terénní pracovníci vypovídají, že ještě nikdy nečelili takto široce rozšířenému neštěstí,“ řekl Patric Nicholson, mluvčí záchranné sekce britské Caritas. Mezinárodní síť CI již slíbila dva miliony dolarů na pokrytí okamžitých potřeb. Předpokládá se ale, že tyto potřeby ještě vzrostou, až se pracovníkům organizací podaří dostat do odlehlých oblastí.

POMOC Z VATIKÁNU

Za oběti zemětřesení a tsunami v Indonésii, na Srí Lance, v Indii, Bangladéši, Myanmaru, Thajsku, Malajsii a na Maledivách se také modlil papež Jan Pavel II. při modlitbě Anděl páně a zároveň vyzval svět k solidaritě a k účasti na mezinárodní pomoci. Humanitární pomoc do postižených oblastí zaslala také Papežská rada Cor Unum, která má na starost charitativní činnost. Její generální sekretář Karel Kasteel v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas řekl: „Z pověření Svatého otce byla první pomoc adresována na apoštolské nunciatury v Indii, Thajsku, Indonésii a na Srí Lanku. Vlna soucitu a bratrské pomoci se zvedla všude. Celá církev spěchá s pomocí. Italská biskupská konference poskytla 3 miliony eur. Kdo o všechno přišel, potřebuje všechno. Musíme zajistit přístřeší, oblečení, jídlo i léky. Je nutné předejít epidemii. Kromě toho jsou celé regiony odtržené od světa. Skutečný rozměr tragédie a potřeb zjistíme až za nějaký čas.“

Seismologové odhadují, že síla podmořského zemětřesení v Indickém oceánu byla srovnatelná s výbuchy milionu atomových bomb, které byly svrženy na Hirošimu. Podle nich došlo pod zemským povrchem k mimořádnému nahromadění energie. Ta se uvolnila a posunula zemské desky pod mořem v délce zhruba tisícovky kilometrů a zvedla je o deset až třicet metrů. Americký geologický ústav uvedl, že toto zemětřesení, které mělo sílu 9 stupňů Richterovy škály, bylo čtvrtým nejsilnějším jevem svého druhu od roku 1900. Jak uvedla agentura BBC, někteří američtí a indonéští vědci katastrofu předpověděli, a snažili se upozornit úřady v Asii, že se blíží obrovská vlna vody. Ovšem bez úspěchu. V Asii totiž bohužel nefunguje jednotný varovný systém.