Biskupové podporují přijetí evropské ústavy
Vydání: 2005/13 Velikonoce, 19.4.2005
Biskupové členských zemí Evropské unie se sešli na začátku března na
svém pravidelném zasedání v Bru- selu. Jejich hostem byl mj. předseda Evropské
komise José Manuel Barroso. České a moravské biskupy na tomto setkání
reprezentoval pomocný pražský biskup Václav Malý, kterému jsme po návratu
položili několik otázek.
Evropská unie stojí před přijetím Evropské
ústavní smlouvy v jednotlivých členských státech. Zabývali se tímto zásadním
krokem i biskupové?
Katolíci přece nežijí ve virtuální realitě, ale
v reálném světě, takže přijetí evropské ústavy je pro ně stejně důležité jako
pro kteréhokoli jiného Evropana. Biskupové se tudíž rozhodli jasně vyslovit
podporu přijetí ústavy, a to i přesto, že se do textu její preambule nepodařilo
prosadit zmínku o Bohu a o křesťanství. Většina biskupských konferencí by také
přivítala urychlení přístupových rozhovorů s dalšími zeměmi. V poslední době
vzrostl politický tlak na evropské instituce, aby povolily liberálnější přístup
k eutanazii, takže jsme se nemohli vyhnout ani tomuto tématu. Shodli jsme se, že
je nutné, aby církev aktivně prezentovala svá stanoviska vůči eutanazii – a to
nejen politikům v Bruselu, ale i v jednotlivých členských zemích.
Jak je to se vztahem EU k zemím Třetího světa a s angažovaností
církve v této oblasti?
Příspěvky Unie a jejích členských států tvoří
více než 50ým zemím. Jedním z našich úkolů v Bruselu bylo dohodnout se, jak
konkrétně se na této pomoci bude podílet církev. Logicky jsme mluvili především
o aktivitách Charit v jednotlivých státech Unie a zamýšleli se nad tím, jak
jejich činnost lépe koordinovat.
Sešli jste se také s předsedou
Evropské komise José Barrosem. Jak na vás jeden z nejvlivnějších mužů Evropy
zapůsobil?
Setkání s ním bylo přátelské. Je to člověk, který
rozhodně vnímá realitu současné církve. Za priority pro další rozvoj Evropské
unie považuje především podporu výzkumu a vzdělání, prosazování prorodinné
politiky a prohlubování solidarity – tou přitom nemá na mysli jen pomoc
vyspělejších zemí chudším částem světa, ale také solidaritu mezigenerační:
zodpovědnost za to, co po sobě současní lidé zanechají svým potomkům. Biskupové
se s předsedou Evropské komise shodli i na tom, že je třeba hledat způsoby
soustavné a neformální spolupráce evropských institucí s církví, kdy nesmí
zůstat jen u proklamací a několika nahodilých setkání.
Velmi
často se v poslední době hovoří o nutnosti pozměnit plány dalšího rozvoje
Evropské unie...
Právě tomuto tématu se věnuje nový dokument s
názvem „Posílení evropského sociálního modelu“, který mě zaujal hned v několika
ohledech. Je zde například obsažena výzva k dialogu mezi vědou, výzkumem a
teologií. Podpora rodiny je představena v širších souvislostech, jako je
nezaměstnanost, rozšiřování sociálních služeb státu a podobně. Ekonomický růst
se nesmí stát cílem vládnoucích politiků, ale musí být prostředkem umožňujícím
lepší sociální zabezpečení obyvatel. Za důležitý pokládám také důraz na ochranu
životního prostředí, protože tato oblast bohužel stále není v katolické církvi
příliš zažitá a frekventovaná.
MARTIN HORÁLEK, red
Sekce: Zahraniční, Zpravodajství, Články
