16.–22. dubna 2024
Aktuální
vydání
16
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Výstava k poctě ochránkyně Plzně

15. 12. 2020

|
Tisk
|

Plzeňská madona – slavná plastika tzv. krásného slohu a ochránkyně Plzně – se představuje na výstavě Nad slunce krásnější, kterou její autoři připravovali celých sedm let.

Vydání: 2020/51-52 Aby se vaše radost naplnila, 15.12.2020, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Perspektivy 51-52


Cennou sochu budou moci návštěvníci krátce obdivovat z bezprostřední blízkosti dokonce v originále, jinak ji v prostoru plzeňských Masných krámů zastupuje dvojnice. Společnost jí dělají její dobové varianty a vše, co dokládá její kult od 14. až do 20. století. Minulý týden expozici zahájili zástupci města a kraje, plzeňského biskupství a České biskupské konference. Výstava Západočeské galerie se totiž koná v úzké spolupráci s Katolickou teologickou fakultou UK a s církví.
„Vzhledem k rekonstrukci katedrály sv. Bartoloměje, kde je Plzeňská madona trvale umístěna, bude nyní socha moci být vystavena, ale také uměleckohistoricky prozkoumána a popsána,“ vysvětlil KT kurátor Petr Jindra, který výstavu připravil spolu s kunsthistoričkou Michaelou Ottovou a dalšími kolegy. Opukovou plastiku, prototyp tzv. krásného slohu, odborníci už nejméně sto let chápou jako klíčové dílo, dosud se k ní však nikdo z nich nedostal a zabývali se jí jen na základě fotografií pořízených ve válečných letech. Tehdy vznikly též sádrové odlitky, které nyní posloužily jako předloha pro vystavenou kopii.
Originál Plzeňské madony byl letos po desítkách let sňat z hlavního oltáře v katedrále a je v rukou restaurátorů. „Velké restaurování proběhlo roku 1883 a mimo jiné z ní tehdy sejmuli dobovou polychromii. Madona je tak, zdá se, blízko svému původnímu vzhledu. I kámen je v pořádku,“ přiblížil kurátor Jindra. Podle něj socha navzdory svému stáří unikla poškození i proto, že byla vždy vnímaná jako posvátná.
Ukazuje se totiž, jak ozřejmil kurátor, že krásný sloh není pouhou domácí odnoží tzv. mezinárodní gotiky, nýbrž specifickým žánrem spojeným s náboženským prostředím a s děním u oltáře. Proto se centrální část výstavy s Plzeňskou madonou ve středu jmenuje „V blízkosti posvátného“ a ukazuje právě tyto kultické souvislosti. 134 cm vysoká socha, jejíž originál pochází z parléřovské hutě z 80. let 14. století, představuje Marii jako půvabnou mladou dívku s oválnou tváří a charakteristicky prohnutým bokem, držící vykloněné nahé dítě. „Tvůrcům nešlo o to, zachytit Pannu Marii v předpokládané reálné podobě. Jedná se o zjevení, které jako by právě sestoupilo z nebes a přinášelo Syna věřícím,“ objasnil Petr Jindra. Postava je zachycena v pohybu a Ježíška doslova nabízí, až se její prsty vtiskávají do tělíčka Dítěte. A ústa miminka jako by promlouvala.
„Křesťanství učí, že se Bůh vtělil a jeho vtělení a oběť se na oltáři neustále opakují. Tělo Krista se zhmotňuje v hostii. K tomu, aby byl věřící schopen této zbožné představy, chce právě krásný styl poskytovat oporu,“ rozvinul kurátor. I proto je Plzeňská madona stejně jako další krásnoslohé sochy tak silně realistická a coby Prostřednice ukazuje Dítě jako střed veškeré křesťanské víry. Jablko v rukou Děťátka je plodem ze stromu poznání a symbolizuje prvotní hřích, kterým započaly dějiny spásy. Ježíšek se tak ukazuje jako nový Adam.
Galerie jako chrám
Jak Petr Jindra dále vylíčil, tomuto určení odpovídalo i originální umístění madony ve svatobartolomějském kostele. Jeho presbytář byl tehdy vzhledem k potřebám majitelů – řádu německých rytířů – oddělený vysokou chórovou přepážkou. Madona stála před ní na nevysokém podstavci a jako by věřící lid zvala k tajemstvím, která se děla na oltáři. Až Tridentský koncil odsunul sochu na evangelní stranu, úpravy interiéru v 18. století ji přemístily na hlavní oltář a Mockerovy přestavby v 80. letech 19. století pak do výše novogotického oltáře, kde je plastika dodnes. Tehdy také musela ustat barokní tradice oblékat sochu do slavnostních rouch, protože na ni jednoduše už nikdo nedosáhl – věřící ani odborníci.
Masnými krámy, stylizovanými pro tuto výstavu jako gotický trojlodní chrám, prochází návštěvník proti proudu času: od 20. století přes baroko až po gotické malby a plastiky předznačující krásný sloh. Dostává tak celistvý obraz úcty, která v běhu věků měnila důrazy a formu, ale nikdy se nezmenšila ani nezanikla, dnešek nevyjímaje.
Nad slunce krásnější. Plzeňská madona a krásný sloh. Západočeská galerie v Plzni – Masné krámy, 27. 11. 2020 – 28. 3. 2021

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou