Vydání: 2010/51 Vánoce, 16.12.2010, Autor: Jiří Macháně

Závějemi sněhu, v mraze a vánici. Právě tak by s největší pravděpodobností vypadala cesta Marie a Josefa do Betléma, kdyby za sčítáním lidu putovali nikoliv do onoho judského městečka, nýbrž do Betléma, který nalezneme na mapě Krkonoš. Konkrétně nedaleko lyžařského střediska v Prkenném dole, v někdejší hornické baště – v Žacléři. A co se týká Betléma s velkým B, nejsou Žacléřští žádní troškaři: mají tu dokonce Betlém I. a Betlém II. a ulici Za Betlémem. Naproti tomu místní betlém (ten chrámový s malým b) jim někdo ukradl…

Antonín Profous v knize Místní jména v Čechách z roku 1954 evidoval na území Čech několik Betlémů, nikoli však žacléřský. Ten byl totiž tenkrát teprve zakládán a budován místními horníky na svahu jednoho ze žacléřských kopců. V době, kdy vznikala Profousova kniha, tu vyrostla kolonie menších rodinných domků. „Zjišťovala jsem údaje na stavebním oddělení obecního úřadu a u dalších znalých osob. Všichni se shodují, že název vznikl až ve 20. století dle charakteru této zástavby,“ potvrzuje pracovnice Městského muzea Žacléř Eva Rennerová a dále vysvětluje původ názvu: „Domky připomínaly betlém, proto se ujalo jméno judského městeč- ka.“ Biblický název lokality se tak pro mnohé překvapivě objevil v hornickém městě, kde ve druhé polovině minulého století hrála prim komunistická ideologie. Vše spojené s vírou či křesťanstvím tu přitom skomíralo a bylo důsledně hubeno. Zlí jazykové ze širšího okolí pak tvrdí, že kdyby do místního Betléma v té době doputovali Josef s Marií, možná by se jim dostalo podobného a možná i stejného přijetí jako před dvěma tisíci lety v Judsku. „Kdepak. Žije tu spousta dobrých lidí,“ oponuje místní farnice a kostelnice Inge Salwenderová: „Sice do kostela moc nechodí, ale když je potřeba pomoci, jsou ochotní. Třeba když sháním pomoc s úklidem kostela, dorazí i kamarádky, které jinak na mši svatou nepřijdou,“ dodává.

V BETLÉMĚ BY SE BÝVALO MLUVILO NĚMECKY…

Počátek slábnoucí religiozity ve farnosti, na jejímž území Betlém leží, tkví v poválečném násilí, které předcházelo komunistické totalitě. „Do konce druhé světové války se tu hovořilo převážně německy. Pak byla spousta Němců vyhnána. Jenže nemohli vyhnat všechny, protože by neměl kdo pracovat na šachtě. Hodně jich proto v hornických koloniích zůstalo. Další exodus Němců, tentokrát už dobrovolný, následoval na přelomu let 1967 a 68,“ popisuje odliv původního obyvatelstva, jehož velkou část tvořili katoličtí křesťané, Inge Salwenderová. Rozmrazujeme společně zámek místního chrámu, jehož interiér pomohli nedávno opravit právě místní rodáci německé národnosti. „Dnes přijde do kostela tak čtyřicet lidí. Pořád nás ubývá,“ stýská si kostelnice a provází nás chrámem. A co betlém, který se v našich kostelích staví každé Vánoce? „Po řádění zlodějů nám zůstala tahle ovečka, sv. Anežka a černý král, kterého ztratili lapkové na útěku,“ ukazuje kostelnice figurky. Přitom ukradené porcelánové postavičky neměly podle ní příliš velkou cenu. Pro farnost naopak velikou. Betlém už mají v žacléřském kostele sice nový, ale starého želeli. „Ukradli ho totiž jen dva dny před Štědrým dnem,“ popisuje řádění nenechavců Inge Salwenderová.

LIDÉ SE PŘÍLIŠ NEZMĚNILI

Když se zeptáte místního duchovního správce P. Wiesława Kalemby, co by tak Pán Ježíš říkal, kdyby se narodil v Betlémě v Žacléři a do současné doby, má hned jasno: „Řekl by nám přesně totéž, co říkal před dvěma tisíci lety v Izraeli. Lidi se příliš nezměnili a jsou stejní tam i tady. A Boží láska je v čase zcela neměnná. Znovu by nám ji projevil.“ Na rozdíl od Blízkého východu by si však Ježíšek, Marie a Josef i tři mudrci „užili“ pořádně chladu – připomíná nám P. Kalemba. „Nezapomínejte, že jsme tu na horách, že je tu od podzimu do jara pěkná kosa,“ žertuje P. Kalemba. Žacléřský administrátor spolu s trutnovským děkanem P. Mirosławem Michalakem, jsouce oba polské národnosti, vzpomínají, zda je v jejich domovině zvykem pojmenovávat ulice, čtvrti, kopce, potoky, města a místa po rodišti Pána Ježíše. „V Polsku stavíme v kostele jesličky, nikoliv betlém, takže biblické hebrejské jméno Betlehem používáme pouze pro označení tohoto města v Judsku. Ani další biblické názvy se v Polsku moc ‚nenosí‘,“ říká P. Michalak a z paměti vyloví názvy lokalit v nedalekém populárním poutním místě Vambeřice. Jeho kaplan a žacléřský farář P. Kalemba mu však s úsměvem kontruje: „Víte, on pan farář je z velkého Polska, kdežto já ze samého východu, kde je pod vlivem východního křesťanství trošku jiná mentalita. S biblickými názvy míst se tu proto setkáte. Nedaleko Přemyšle znám například kdysi samostatnou vesničku, dnes součást města, která se jmenuje Betlém.

ČTYŘI DRUHY betlémů

A jak se dostalo do naší krajiny tolikrát skloňované jméno hebrejského města? Aneb, jak říkají jazykovědci odborně, jaká byla „motivace“ pro takovéto pojmenování? Podle odborné literatury existují hned čtyři důvody. S prvním případem – malebným uskupením domů – jsme se setkali právě v Žacléři. Podruhé se může jednat o název několika stavení, v jejichž oknech bývaly o Vánocích vystaveny betlémy. Do třetice pak nazývají betlémem les (například nedaleko Šlapanic a Budeniček) podle krmelců (jeslí) pro zvěř. Ovšem zdaleka nejzajímavější je motivace čtvrtá – vysloveně náboženská. Jméno Betlém nesou místa spojená s českým protestantismem. Například šlo o lokality, kde žila většina evangelického sboru nebo kde se konala modlitební shromáždění Českých bratří – často pod širým nebem. Když si tedy v Česku prozpěvujete koledu „Půjdem spolu do Betléma“, je vzhledem k bezpočtu „betlémských“ místních názvů ulic, čtvrtí a vsí, potoků, lesů a stavení velmi pravděpodobné, že by mohlo jít i o velmi konkrétní místo v kraji vzdáleném tisíce kilometrů od Kristova rodiště.