Vězňům Castrova režimu můžeme pomáhat
Vydání: 2004/20 Pýcha, 2.9.2004, Autor: Jiří Macháně
Kubánští disidenti se setkali s pražským biskupemUpozornit na situaci vězňů svědomí na Kubě, vyjádřit solidaritu s nimi a podpořit pomoc občanů i politiků v Česku kubánským demokratickým silám – to byly hlavní důvody setkání předsedy rady Iustitia et Pax (Spravedlnost a mír) při ČBK biskupa Václava Malého s kubánskými disidenty 6. května.
„Neexistuje spravedlnost tam, kde jsou pošlapávána základní lidská práva,“ zdůraznil biskup po setkání s kubánskými disidenty Pedrem J. Fuentesem Cidem a Angelem Cuadrou. Ti mu přiblížili situaci obyčejných Kubánců, a především osudy tamních politických vězňů. Těm může pomoci také manifestovaná podpora. Diktatury podle biskupa Malého často bedlivě sledují, nakolik je ten který vězeň známý a je „podporován mocnými i bezmocnými“. A jak může pomoci český katolík lidem ve vězení na „ostrově svobody“ a jejich rodinám? „Především je zahrne do svých modliteb. Už to, že se člověk za někoho modlí a svěřuje ho Bohu, je velká věc,“ zdůraznil biskup.
KONKRÉTNÍ POMOC
Každý může psát kubánským představitelům, aby vězně svědomí osvobodili, ale také psát rodinám vězňů, a tím jim vyjádřit podporu (adresy lze nalézt např. zde nebo na www.soskuba.cz). „Vím z vlastní zkušenosti z dob komunistického režimu, jak mě těšily solidarizační dopisy z celého světa,“ doplnil biskup Malý.
„Setkání s panem biskupem pro nás bylo velkým povzbuzením nejen v naší víře, ale i v úsilí v boji za svobodu Kuby,“ vyjádřil spokojenost jeden z bývalých politických vězňů Angel Cuadra. Podle něj je Castrův režim zaměřený také proti křesťanství a věřícím lidem. „V naší zemi i na celém světě musí být chráněn křesťanský duch, proto jsme také zde na pražském arcibiskupství,“ uvedl Cuadra. „Velmi mě oslovilo, když mi bývalí vězni Castrova režimu řekli, že v těžkých chvílích ve vězení je držela především víra a křesťanská naděje,“ uzavřel biskup Václav Malý.
Kromě setkání na pražském arcibiskupství jednali kubánští disidenti také na ministerstvu zahraničí, s místopředsedou Senátu Mirkem Topolánkem a sešli se i s bývalým prezidentem Václavem Havlem.
Castro nastolil despocii a ateismus
Z cely
jsme slyšeli popravu tří set přátel
Kubánský spisovatel
Angel Cuadra se na patnáct let stal vězněm Castrova komunistického režimu. Dnes
žije v exilu v USA, kde působí jako vysokoškolský pedagog. Publikoval jedenáct
básnických sbírek a za svou literární činnost získal několik cen.
Jaká je vaše zkušenost s Castrovým režimem?
My
Kubánci, které více zajímal osud naší země, jsme se vesměs postavili už
předchozímu Batistovu režimu. Ten také příliš nedbal na zájmy země a lidí.
Domnívali jsme se, že Fidel Castro uskuteční změny, za něž jsme bojovali a které
on na začátku hlásal. Vyznávali jsme vždy demokratické a křesťanské hodnoty,
které náš národ ctil. Castro však začal ničit nejen národ, ale potíral i naši
křesťanskou víru - nastolil despocii a důsledný ateismus.
Proč
vás zatkli a soudili?
Se skupinou přátel jsem bojoval za naplnění
slibů revoluce. Castro totiž celý revoluční proces přeřadil na jinou kolej a
nasměroval jej ke komunismu. To se nám samozřejmě nelíbilo. Moje zatčení bylo
jako ve většině případů násilné. Jednou ráno policisté obklopili můj dům a s
pouty na rukou mě odvedli. Během procesu jsem neměl právo na normální obhajobu.
Jaké je kubánské vězení?
Očistec na zemi. Snaží se
tam člověka zlomit a přesvědčit ho, že se dopustil nějakého hrozného činu. To je
ale veliká lež a urážka, protože nikdo z politických vězňů si nikdy žádný trest
nezasloužil - tito lidé byli a jsou nevinní. Disidenti jsou obvykle zavření
spolu s běžnými kriminálníky, prakticky nemají žádnou lékařskou péči, žijí též
často v izolaci a jsou mučeni.
Co byl nejstrašnější zážitek z té
doby?
Těch bylo bohužel opravdu hodně. Ale zdaleka nejstrašnější
bylo, že jsme v našich velikých společných celách slyšeli zvuky poprav - výstřel
devíti pušek a ránu jistoty. A také poslední výkřiky odsouzence: „Ať žije
svobodná Kuba!“ a často také: „Ať žije Kristus Král!“ Za jeden rok zabili přes
300 našich přátel.
Pobyt ve vězení musí být těžký i pro rodinu
odsouzeného...
Rodina je v podstatě součástí rozsudku. Možnosti
vidět ji byly více než omezené a i dnes je velmi častou praxí, že když je někdo
z Havany, tak ho umístí do vězení 800 km vzdáleného. Pro rodinu je pak velmi
těžké se k němu dostat.
Na Kubě žije 11 milionů obyvatel, z nichž je 40 % katolíků, 3 %
protestantů, téměř polovina je bez vyznání a jen asi 6 % se považuje za ateisty.
Církve na „ostrově svobody“ nemají přístup ke sdělovacím prostředkům. Šíření
náboženské literatury režim kontroluje a omezuje, není možný přístup na
internet. Platí zde zákaz prodeje počítačů, faxů, kopírek a dalšího vybavení
církvím. Kubánská ústava formálně garantuje náboženskou svobodu, ale teprve na
začátku devadesátých let se v ní objevila zmínka o zákazu náboženské
diskriminace. Aktivity církví jsou regulovány zákony. Bohoslužba při papežově
návštěvě v roce 1998 byla první veřejnou mší od roku 1961. Teprve od roku
návštěvy Svatého otce stát oficiálně obnovil slavení vánočních svátků, které
neuznával jako hodné pozornosti po dvacet let.
Pedro J. Fuentes Cid a Angel Cuadra na návštěvě v pražském Arcibiskupském paláci
Sdílet článek na:Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články
