Uprchlíci a setkání s nadějí

Vydání: 2022/12 Uprchlíci a setkání s nadějí, 15.3.2022, Autor: Radek Gális

Přišel jim k svátku gratulovat bratr a přinesl jim žlutý tulipán… Aktuálně upravené první verše známé protiválečné písně Jiřího Suchého popisují děj z minulého úterý, kdy přeplněnou halou vlakového nádraží v Přemyšlu na polsko-ukrajinských hranicích procházel mezi stovkou namačkaných uprchlíků vysoký františkán s květinami v náručí.



V hale vlakového nádraží v Přemyšlu na polsko-ukrajinských hranicích se o válečné uprchlíky starají také řeholníci i řádové sestry. Snímek Radek Gális

Řeholník oslovoval jednotlivé sedící nebo stojící ženy a dívky a předával jim s mírnou úklonou květiny. „Dneska je přece Mezinárodní den žen a vy máte svátek,“ usmívá se na překvapené uprchlice, které se díky těmto útlým poslům jara a vonící chvále ženskosti náhle dostávají ze zajetí svých černých myšlenek a obav z budoucnosti do světa bez střelby a bombardování, v němž ještě před pár dny žily a kde teď zanechaly bojovat své syny, manžely a otce. Mnohé se tak nebrání slzám dojetí a v otcovské náruči řeholníka z blízkého kláštera zůstávají snad o vteřinu déle, aby načerpaly trošku naděje do příštích hodin a dnů.

Úplně na konci chodby sedí na zemi unavená matka se dvěma dcerami, jimž je asi 12 až 14 let. I k nim se františkán sklání a v pugétu zbylých květů hledá ty nejkrásnější, byť ještě nejsou rozvité. „Tyhle květiny za čas rozkvetou, stejně jako rozkvetete i vy,“ říká konejšivě dívkám a podává jim stvoly se semknutými okvětními lístky. „Uvidíte, že se tak stane, stejně jako rozkvete i naděje,“ dodává klidně.

Z čekárny určené matkám s kojenci a malými dětmi vyjde řeholní sestra se žlutou reflexní vestou označenou typickým červeným znakem Caritas. „Jen si vezměme, určitě máte hlad i vy,“ natahuje s úsměvem ruku s krabicí obložených chlebů k lidem, kteří byli namačkaní ve sluncem prosvětlené chodbě.

„Musíme běžencům pomáhat, vždyť tak pomáháme Bohu i sobě jako lidem,“ poukazuje na Ježíšova slova a křesťanskou solidaritu s bližním v nouzi další řeholnice, která se stejně jako její spolusestra odmítá představit. „K čemu jsou jména? Hlavní přece je, že se celá Evropa dozví, co se tady děje a kolik lidí utíká před válkou, aby si zachránili život,“ říká a pohlazením po rameni zdraví znavenou ženu v šátku sedící na židli s dítětem v náručí.

„U nás v Charkově je teď strašně, Rusové nás každý den ostřelují a naše domy hoří,“ zoufá si tato uprchlice z města u hranic s Ruskem. „Jakmile houkal poplach, utíkala jsem s oběma dětmi pokaždé hned do krytu. Musely jsme z rozbombardovaného města odjet, abychom se zachránily. Jednomu dítěti je sedm a druhému budou pozítří akorát tři roky, takže narozeniny prožije bůhvíkde,“ spočine ustaraným pohledem na spícím dítěti.

RADEK GÁLIS, Přemyšl, Polsko



 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články



Aktuální číslo 50 6. – 12. prosince 2022

Středoškoláci mají zájem o spiritualitu

Čtrnáct procent středoškolských studentů věří v Boží existenci a bezmála polovina ze všech dotázaných připouští „něco nad námi“, jak vyplývá z celostátního…

celý článek


Výstava korunovačních klenotů

Při příležitosti třicátého výročí vzniku České republiky budou od 17. do 21. ledna vystaveny české korunovační klenoty. Netradičně přímo v pražské katedrále.

celý článek


Od omezování až k technologickým inovacím

celý článek


DARUJTE Katolický týdeník

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok! Líbí se vám Katolický týdeník a chcete, aby…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay