Vydání: 2021/20 Oslavy sv. Jana Nepomuckého, 11.5.2021, Autor: Tereza Zavadilová

Znění Deklarace smíření přečetli provinciál františkánů P. Jakub Sadílek OFM a pastor církve Křesťanská společenství Petr Kácha: „Odpusť, že jsme se navzájem odsuzovali jako kacíři, bludaři a odpadlíci, že jsme lidem poskytli falešný obraz tebe a zavedli je na scestí.“ Protestanti katolíkům podle této deklarace odpustili „mocenské zneužití vítězného postavení po Bílé hoře i vyhnání předků z vlasti“, katolíci protestantům zase „rozpoutání třicetileté války a husitskou revoluci“. „Chceme se navzájem milovat,“ uzavřeli duchovní s tím, že respektují „teologické i praktické rozdíly, které zůstávají“.
Iniciativa smíření, která za deklarací stojí, vznikla „odspodu“ – z přátelství a spolupráce. Podle člena organizačního týmu, kapucína Serafína Beníčka se nakonec konala v „Božím termínu“, na památku Panny Marie Prostřednice všech milostí, i když původně zamýšlené stovky duchovních na obou stranách – katolické a protestantské – pořadatelé nedosáhli. „Covid zamíchal kartami, ale o množství to není. I Gedeónovi Bůh řekl, že je jich ‚příliš mnoho‘ a že on vysvobozuje skrze hrstku,“ vysvětlil kapucín pro KT (srov. kniha Soudců 6 a 7). Pro myšlenku smíření žije P. Beníček od doby, co si před několika lety v modlitbě uvědomil, že ač vůči protestantům nic zlého nemá, vzájemné odpuštění mu chybí. „I my kapucíni jsme byli v dějinách povoláni biskupem, abychom vedli protireformaci. Jako by nám tu ‚ti druzí‘ kazili naši víru. Pochopil jsem, že tento postoj parazituje na jednotě – toleruje druhé, ale bez lásky,“ vzpomíná řeholník. Při klášteře na pražském náměstí Republiky každoročně pořádá evangelizační týden, mj. i s dalším členem týmu Iniciativy smíření a předsedou spolku České studny Davidem Loulou. „Má to velkou sílu, když jsme tam shromážděni v jednotě – lidé odcházejí i v slzách,“ vylíčil Loula. „Na naší protestantské straně se ale často setkávám s nepochopením a obavami, že by se všichni museli stát katolíky.“
Spoluorganizátor a tajemník Křesťanské misijní společnosti Lubomír Ondráček přiblížil zase svůj příběh: „Mí předci byli za protireformace pronásledováni. Po svém uvěření v protestantském prostředí jsem ale byl v kontaktu i s katolíky. Kristova modlitba za jednotu je výzvou pro nás všechny. A naše vztahy jsou lepší než třeba před 30 lety.“
Máme v národě úkol
Organizátoři zdůrazňují, aby „Bílá hora nebyla připomínána jako zdroj sváru“. Cílem Iniciativy smíření nyní je, aby zakořenila ve farnostech a sborech. „Ať to nezůstane hezkou vzpomínkou, ale daří se krok smíření i vykonat,“ vyzval při závěrečném požehnání biskup Radkovský. A emeritní předseda Ekumenické rady církví a kazatel Církve bratrské Pavel Černý jej doplnil: „V národě máme (jako křesťané) velký úkol, ale nemůžeme jej dělat sami.“ Ostatně přímo na Bílé hoře se od loňska každý týden konají modlitby za smíření, kterých se účastní i sestry benediktinky z blízkého opatství Venio. V sousední Aleji českých exulantů připomíná bitvu od listopadu Kříž smíření. A tvůrci iniciativy již dříve vyzvali, ať si katolíci a protestanti podají ruce, vyfotí se a pošlou jim fotku. Desítky takových snímků jsou k vidění na iniciativasmireni2020.cz/fotogalerie.