Vydání: 2023/13 Se školáky o Velikonocích, 28.3.2023

Kdo dnes z dětí, ale i jejich rodičů ví, proč slavíme Velikonoce? Napříč diecézemi v těchto dnech probíhají programy tzv. Vstupů do škol, potažmo kostelů. „Zatímco vánoční příběh je všem důvěrně známý, ten velikonoční je pro mnohé žáky, ale velice často i učitele něčím neznámým a překvapujícím,“ popisuje Karolína Kolářová, koordinátorka Vstupů do škol z brněnského biskupství a lektorka s mnohaletou zkušeností. „Mohu říct, že křesťanské programy jsou ve školách obecně dobře přijímány,“ doplňuje. V brněnské diecézi se s křesťanskými svátky seznamují školáci základních škol už 13 let.
Vyškolení lektoři doplňují svým výkladem ve školách nebo kostelích a komunitních centrech školní výuku, mají akreditaci ministerstva školství a respektují přitom i náboženskou neutralitu školy.

Radost, která vítězí nad bolestí

„Příběh Veliké noci se snažíme představovat jako radost, která zvítězila nad smutkem a bolestí, jako život, který přemohl smrt. Nic v životě, ačkoliv se to zdá jakkoliv těžké a někdy až nemožné, nemusí skončit zoufalstvím. Vždy zůstává naděje,“ přibližuje Karolína Kolářová. Podle ní je krásné pozorovat děti při zjištění, že i Ježíš se setkal se zradou přítele, zbabělostí, ponížením a že lidské vlastnosti jsou i po dvou tisících letech vlastně stále stejné.
Někde výuku organizují katechetická nebo pedagogická centra, jinde různé spolky nebo samy farnosti. Reportéři KT se vypravili do Plzně a do Prahy podívat se, jak se děti s Velikonocemi seznamují.
V pražském komunitním centru, které je součástí nového barrandovského kostela uprostřed velkého sídliště, je v pátek 24. dubna „šrumec“. Od rána se tu střídají žáci prvního stupně blízkých základních škol, kteří se přišli dozvědět něco o blížících se svátcích. „Kdo z vás slavil Vánoce? A kdo bude slavit i Velikonoce?“ ptá se dětí na úvod Pavla Edita Herciková z arcibiskupského Pedagogického centra a pak se s dvacítkou druháků pouští do hodinového programu s názvem Legenda o třech stromech, který vychází z pedagogiky Franze Ketta.
Nejprve dětem nabídne košík plný dřevin a každé si z něj vybere – klacík, kůru nebo třeba šišku. Děti se mají představit a říct, co drží v ruce. Ve druhém kole si mají představit, o čem asi sní strom, jehož část drží v ruce. „Můj by se rád potkal s dalšími stromy, můj přinášel radost, ten můj chce mít pevné větve...“ Děti se rychle osmělují.
Za chvíli lektorka umístí doprostřed kruhu, ve kterém děti sedí, tři stromy vytvořené ze zelených šátků. Spolu s dětmi postupně přichází na to, v co by se tyto stromy v rukou truhlářů rády proměnily. Lektorka vypráví, že první rád pozoruje třpyt hvězd, a tak by byl rád, kdyby z něj vyrobily pokladnici; druhý má rád vodu a chce být loďkou pro krále; třetí nejraději sleduje nebe, a proto by chtěl lidem ukazovat směrem vzhůru. Ani jednomu se ale nejprve jejich sny nesplní. Z prvního lidé zhotoví krmelec, z druhého rybářskou loďku a třetí se promění jen v pár trámů, jak pokračuje ve vyprávění lektorka.
Jak to dopadne se stromy?
Krmelec se ocitne ve stáji, kde se narodí malý Ježíš, a tak nakonec obdrží větší poklad než všechny truhlice světa. Na rybářské lodi Ježíš utiší bouři a z trámů třetího stromu se nakonec stane kříž – na něm Ježíš zemře, ale za tři dny vstane z mrtvých. „Z toho se všichni radovali,“ říká lektorka Herciková. Děti jí visí na rtech a pak všichni ozdobí kříž několika rozkvetlými větvičkami. „Teď můžeme nechat rozkvést i naše stromy,“ vyzve je.
Děti své „kusy stromů“ umístí kolem kříže a pak je zdobí květy. Baví je to. „Podívejte, jak si s tím i kluci krásně hrají. To je úžasné, co vytvořili,“ šeptá mi nejprve rezervovaná a nyní již spokojená učitelka.
„Po vzkříšení byl celý svět najednou plný naděje. A to je důvod, proč my křesťané slavíme Velikonoce. Ukazují nám, že smrt nemá poslední slovo,“ doplňuje lektorka a s dětmi ještě chvíli mluví o hřbitovech a symbolice kříže. Po hodině je střídá další skupinka.
Od vajíček ke kříži
V Plzni pozvali děti přímo na biskupství. Žáci z druhé třídy 22. plzeňské základní školy ho navštívili 24. dubna. „Mnohé děti velikonoční příběh alespoň zběžně znají, jiné si pod pojmem Velikonoce doposud představovaly jen barvení vajíček a čokoládové zajíčky. Ale za ta léta, co program nabízíme, se přece jen povědomí o velikonočních svátcích posunulo – děti už o křesťanské podstatě Velikonoc většinou vědí,“ konstatuje Ludmila Němečková, která spolu s dalšími dvěma spolupracovnicemi program na biskupství vytváří a doprovází. Přibližuje dětem formou hry význam jednotlivých dnů Svatého týdne podle toho, co se v nich událo.
„Já jsem to takhle celé slyšel dneska poprvé, ale aspoň už vím, proč jsou Velikonoce,“ hlásí se radostně osmiletý Vašek. Jeho spolužák Adam naopak říká, že on to všechno už zná z domova. Stejně jako Bára, ale u ní není divu, protože je dcerou paní Němečkové.
Poté, co děti z větviček vyrobí kříž, dostávají další úkol. Z pěti židlí staví skalní hrob a do něj ukládají figuru Ježíše sňatého z kříže. Ten ovšem záhy z hrobu zmizí a zůstává jen pohřební roucho. A aby nepřišly zkrátka ani folklorní Velikonoce, na závěr děti tvoří velikonoční dekorace.
„Zájem ze strany škol je veliký, dokonce i paní učitelky si pochvalují, že si tady rozšiřují obzory. Letos jsme tu měli každý den tři třídy, celkem tedy 45 tříd. Program pro druhý stupeň byl tentokrát víc zaměřený na postní dobu: co znamená a co k ní patří. Snažíme se děti přivést k zamyšlení nad sebou samými. Obecně se toho totiž o postní době moc neví,“ doplňuje Ludmila Němečková.
„Na vzdělávací akce Biskupství plzeňského chodíme s dětmi pravidelně, jak o Velikonocích či Vánocích, tak třeba do katedrály sv. Bartoloměje, kde jsme byli na komentované prohlídce, která se setkala s nadšením. Plánujeme určitě přijít na podzimní program o sv. Martinovi,“ těší se Ivana Mašíková, učitelka ze zmíněné školy v Plzni.