Vydání: 2008/49 Marta a Marie v adventu, 2.12.2008, Autor: Jiří Macháně

Svatou Horu v současnosti spravují redemptoristé. I tento řád neušel „zájmu“ komunistického režimu. Toto slavné poutní místo proto využívá jako přechodnou základnu pro výjezdy za bádáním otec Daniel Atanáz Mandzák, redemptorista ze slovenských Michalovec. Na podzim představil novou knihu Agent a špión Vatikánu s podtitulem Redemptorista Ján Ivan Mastiliak – slovenský účastník monstrprocesu proti Augustínu Antonínu Machalkovi a spol. S autorem knihy hovoříme o údělu těchto obětí komunistické zvůle.

Můžete připomenout, o jaký proces se jednalo, co bylo jeho cílem?
Byl to první církevní mostrproces „vyrobený“ československou justicí pod vedením nejvyšších funkcionářů komunistické strany. „Soud“ se uskutečnil mezi 31. březnem a 5. dubnem 1950. Cílem procesu bylo zdiskreditovat nejen deset představitelů řeholí, ale skrze jejich odsouzení vrhnout stín a očernit také samotné kláštery a řeholníky. Církevní hierarchie i Vatikán měli být ukázáni jako úhlavní nepřátelé lidově-demokratického režimu.

V České republice jsou z tohoto „soudního“ řádění bolševického režimu známí spíše novoříšský opat Machalka, želivský opat Tajovský, jezuité Šilhan či Kajpr. Můžete představit Jána Ivana Mastiliaka?
Otec Mastiliak se narodil 5. listopadu 1911 v Nižnom Hrabovci u Vranova nad Topľou. Vychovávala ho jen matka spolu se dvěma sourozenci, protože otec zemřel v Americe, kde byl za prací. Když vstoupil do juvenátu redemptoristů v Hlučíně na Moravě, ukázalo se, že je nadaný ke studiu, zvláště cizích jazyků. Protože byl řeckokatolík, roční noviciát vykonal v klášteře ve Stropkově na východním Slovensku. Řeholní sliby složil 2. srpna 1929. Jeho další kroky směřovaly do Obořiště nedaleko Dobříše, kde v redemptoristickém semináři studoval filozofii a teologii. Kněžské svěcení přijal 12. srpna 1934 v Užhorodu. Po skončení teologických studií působil krátce v řeckokatolickém klášteře redemptoristů v Michalovcích. Následující rok byl povolán k základní vojenské službě, kde začal důstojnickou školu, ale kvůli nemoci byl z vojenské služby propuštěn. Představení vzápětí rozhodli, že půjde studovat do Říma na Papežský Východní institut, který zakončil doktorátem, a na Gregoriánskou univerzitu, již uzavřel licenciátem. Druhý doktorát však kvůli nemoci neobhájil, ač měl práci napsanou. Ošetřoval totiž jednoho spolubratra v klášteře ve Frosignone a znovu onemocněl tuberkulózou. Představení rozhodli, aby se vzhledem k válečným okolnostem na léčení vrátil na Slovensko.

Údajně pak tlumočil ruské armádě...
Z Říma se vrátil na Slovensko začátkem dubna 1944. Absolvoval vyšetření v Bratislavě, kde mu lékař doporučil několik měsíců odpočinku. Žil v klášteře redemptoristů v Podolínci. Když v lednu následujícího roku přecházela městem fronta, ruští důstojníci potřebovali tlumočníka. Otec Ivan uměl rusky, protože se při studiu specializoval na dílo ruských teologů. Byl požádán, aby vojákům pomohl. Trvalo to krátce, asi jen tři dny, ale později tuto skutečnost komunisté využili proti němu. Prý se „vetřel do řad Rudé armády“, aby získal informace tajného charakteru a odevzdal je Vatikánu.

Proč byl vlastně zatčen a stal se součástí tohoto procesu?
Přesný důvod dosud není známý. Státní bezpečnost se o něho začala intenzivněji zajímat během jeho několikaměsíčního pobytu v Plané u Mariánských Lázní. Byl tam na zdravotní dovolené, studoval, ale věnoval se i pastoraci – řeckokatolíkům v okolí. Přečetl tu jeden z režimem zakázaných pastýřských listů a Státní bezpečnost ho pak zařadila do kategorie osob, které spolupracují s banderovci (ti usilovali mj. o nezávislost Ukrajiny – pozn. red). Když se pak v prosinci 1948 vrátil do Obořiště, kde byl profesorem v redemptoristickém semináři, Státní bezpečnost už jej nespustila z očí. Pro proces s představiteli řeholí se hodil zvláště proto, že byl nejen řeholník, ale i řeckokatolík. V jeho osobě mohli tvůrcové procesu „dokázat“ protistátní činnost klášterů, které jsou ochotné se proti lidově-demokratickému režimu spojit s Vatikánem a západními kapitalisty, ale dokonce i se zmíněnými banderovci. Obvinění to bylo samozřejmě nepravdivé a vykonstruované. Taktéž nesmíme zapomenout na fakt, že už byly v plném proudu přípravy „Akce K“ a „Akce P“, tedy likvidace klášterů a řeckokatolické církve.

Jakou roli hrála příslušnost k redemptoristické kongregaci?
Redemptoristé byli Státní bezpečností považováni za nebezpečnou kongregaci – zvlášť když komunisté zjistili, že působí nejen v západním obřadu, ale má i samostatnou viceprovincii v řeckokatolickém obřadu se sídlem v Michalovcích. Jejím představeným byl Metod Dominik Trčka, dnes už blahoslavený mučedník. V klášterech redemptoristů se také skrývalo několik osob, které později utekly z Československa. Byli mezi nimi jak kněží, řeholníci, řeholnice, tak i laici. Kvůli pomoci těmto utečencům byli v lednu 1949 odsouzeni redemptoristé z libějovického kláštera František Novák a František Nezval, dalším se podařilo utéct.

Jaký trest od komunistického soudu nakonec dostal Ivan Mastiliak?
Prokurátor pro něj původně navrhoval trest smrti. Nakonec dostal „jen“ doživotí – jako jediný z deseti souzených řeholníků.

Mohl byste přiblížit jeho pobyt ve vězení?
Otec Mastiliak toto období svého života popsal v krátkém dílku Hrst vzpomínek, které vyšlo knižně. Byl vězněný v Ruzyni, na Pankráci, na Mírově, ve Valdicích a v Leopoldově. V roce 1955 mu byl na základě amnestie prezidenta republiky zkrácen trest na 25 let vězení. Stále však byl prý pro režim nebezpečný. Ještě v roce 1960 o něm soudruzi psali: „Odsouzeného nutno považovat za přímého agenta imperialistických rozvědek. Jako hodnostář církevní a školený Vatikánem pracoval proti zemím lidových demokracií za účelem zničení a rozvrácení jejich zřízení.“ Spoluvězni na něho vzpomínají jako na „chodící encyklopedii“, ztělesněnou dobrotu a svatost. I v kriminále se ozvaly zdravotní problémy, ale všechno prý snášel hrdinsky a s trpělivostí. Ve svých vzpomínkách si například vůbec nestěžuje na kruté zacházení dozorců.

Kdy opustil vězení, jaké byly jeho další osudy?
Brány věznice opustil až v květnu 1965, kdy mu byl na základě amnestie podmínečně odpuštěn zbytek trestu. Nesměl působit jako kněz a našel si civilní zaměstnání v Prešově, kde také žil. Nejdříve pracoval jako zahradník, ale po roce získal práci tlumočníka. V roce 1968 se zapojil do obnovy řeckokatolické církve, která osmnáct let nesměla oficiálně existovat, protože ji komunistický režim násilně připojil k pravoslavné církvi. V této souvislosti napsal i Gustavu Husákovi, se kterým strávil téměř čtyři měsíce na společné cele v leopoldovském vězení. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu se sice nemohl zapojit do pastorace, ale byl aktivní v podzemní církvi jako představený řeckokatolických redemptoristů. Studovali u něj tajní kandidáti kněžství, z nichž minimálně třicet přijalo tajně kněžské svěcení. Byl formátorem řeholních sester a vyhledávaným zpovědníkem a duchovním vůdcem. Pro potřeby tajného studia, řeholní i křesťanské fromace přeložil více než sto knižních titulů, které se šířily jako samizdaty. Tato jeho činnost byla samozřejmě sledována Státní bezpečností. Bylo na něho nasazeno několik agentů a spolupracovníků, kteří jeho činnost mapovali. Toto období jeho života je však stále ještě předmětem výzkumu.

Ján Ivan Mastiliak zemřel v roce sametové revoluce. Jaké byly jeho osudy v době počínajícího slábnutí komunistického režimu?
Stále se zhoršoval jeho zdravotní stav, a proto se stále méně ukazoval na veřejnosti. Když přišel zpovídat do katedrálního chrámu, za několik minut se před zpovědnicí vytvořila dlouhá fronta. Lidé za ním chodili i do bytu, kde jim sloužil svátostmi, ale i duchovním vedením. Je o něm známo, že se modlil za pád režimu a na tento úmysl nabídl Bohu i svůj život. Během liturgie se každý den modlil za komunistické pohlaváry, za jejich obrácení. Zvláště pak za Gustava Husáka.

Odkud a z čeho jste při přípravě knihy čerpal?
Publikace Agent a špión Vatikánu se opírá o dosud většinou nepublikované archivní dokumenty s tajným, či dokonce přísně tajným charakterem. V knize jsou použity i vzpomínky souzených řeholníků, dobový tisk a současná odborná literatura. V současnosti připravuji k vydání dokumenty o výše zmíněném procesu. Knihu by měl vydat příští rok Ústav pamäti národa.

Kniha ukazuje zákulisí výroby monstrprocesů, kdy do již existující vymyšlené mozaiky protistátní činnosti byly dosazovány právě jednotlivé činy obžalovaných, dostatečně obohacené o politické pozadí, aby mohl být Vatikán usvědčen z podvratné činnosti. Podařilo se to tímto procesem a zařazením Ivana Mastiliaka mezi obžalované?
Komunistům se skutečně podařilo z řeholníků i klášterů vyrobit centra protistátní činnosti a zmanipulovat veřejné mínění. I přesto byla část veřejnosti přesvědčená, že proces byl nespravedlivý, postavený na lži. Tito lidé ale k vyslovení názoru neměli prostor. Nadále však zůstali věrní církevní hierarchii i samotnému Vatikánu, který pro nikoho nebyl v žádném případě nepřítelem.

---

Kniha Agent a špión Vatikánu s podtitulem Redemptorista Ján Ivan Mastiliak – slovenský účastník monstrprocesu proti Augustínu Antonínu Machalkovi a spol. je publikována ve slovenštině a vydal ji bratislavský Ústav pamäti národa. Je možné ji objednat na dobírku přímo v tomto ústavu na e-mailu redakcia@upn.gov.sk.