Potkáte se s celým světem, jeho bolestmi i radostmi
Vydání: 2005/21 Obraz světa a nás samých, 18.5.2005, Autor: Kateřina Beščecová
Stejně jako každý rok, i letos svolala Kongregace pro evangelizaci národů celosvětové generální shromáždění Papežských misijních děl (PMD). Letošní setkání (od 4. do 13. května) se nekonalo jako obvykle v Římě, ale ve francouzském Lyonu, kde žila zakladatelka Papežského misijního díla Pauline Jaricotová. Její rodný dům byl totiž během shromáždění slavnostně otevřen pro veřejnost. Položili jsme pár otázek národnímu řediteli PMD v Česku P. Jiřímu Šlégrovi, který v Lyonu Českou republiku zastupoval:
Byla to asi hodně velká událost, když se kvůli ní přesunulo tradiční setkání z Říma do Lyonu...
Od 5. května, na slavnost Nanebevstoupení Páně, se stal dům, kde žila Pauline Jaricotová, poutním místem. Otevření domu se zúčastnili prefekt Kongregace pro evangelizaci národů kardinál Crescenzio Sepe, pomocný sekretář této kongregace a prezident Papežských misijních děl arcibiskup Henryk Hoser i zástupci z řad řeholníků, řeholnic a představitelů veřejného života z celého světa. Kdybychom spočítali, kolika jazyky se v Lyonu hovořilo, mohlo bychom dojít k číslu 150.
Cílem otevření domu je příchozím představit nejen dílo a život Pauline Jaricotové, ale také plody jejího misijního úsilí. V jednotlivých místnostech třípatrové budovy jsou instalované například dobové dokumenty dokládající její misijní činnost, kříž, který Pauline dostala od sv. Jana Marii Vianneye, ostatky patrona Oceánie sv. Petra Chanela nebo současná výstava sošek Panny Marie z různých kontinentů.
Mohl byste nastínit odkaz Pauline Jaricotové? Nakolik se změnilo Papežské misijní dílo šíření víry za těch 200 let?
V roce 1816 se Pauline Jaricotová jako sedmnáctiletá dívka rozhodla radikálně změnit svůj pohodlný život a spolu se skupinou mladých žen, které pracovaly v továrně jejího otce, založila duchovní společenství. Později se tyto ženy zasvětily modlitbě za misie a zakládaly tzv. „skupinky šíření víry“. Ty čítaly 10 osob a úkolem každého člena bylo najít dalších 10 lidí a nadchnout je pro misie. Z vlastních úspor členů pak vznikaly začátky fondu solidarity, do kterého dnes zvláště při misijní neděli přispívá celý svět. Dnes na finanční asistenci „Díla šíření víry“ spoléhá přibližně 1 050 misijních diecézí (tedy 40 % diecézí všech kontinentů).
Generálního shromáždění PMD se zúčastnilo okolo 120 národních ředitelů z celého světa. S kým jste měl možnost hovořit, čí slova vám utkvěla v paměti?
Při takové příležitosti se potkáte opravdu s celým světem, s jeho bolestmi, problémy i radostmi. Hned na začátku nás prosil o modlitbu kolega z Libanonu, který musel ze setkání předčasně odjet, protože přímo v jeho působišti někdo nastražil bombu, jež zničila část kostela a katolického rádia. Ředitel z Pákistánu mi zase vyprávěl o své nelehké práci v zemi, kde je pouze mizivé procento katolíků. Překvapilo mě, že i přesto - anebo právě proto - jsou do misijní práce zapojeny děti, které se čtyřikrát ročně scházejí. Samozřejmě že jsem hovořil i se svým přítelem z Ugandy, který loni navštívil Česko s dětmi z ugandského Misijního díla dětí. Zástupce z Keni, kde žije přes 60 % lidí pod hranicí chudoby, mi popisoval, jaká je situace v táboře Kibera v Nairobi, kde obrovské množství lidí žije ve slumech – jsou bez možnosti vzdělání, základních hygienických a lékařských prostředků, většina má AIDS, děti jsou zneužívány, vládnou zde gangy, drogy... Dobrou zprávou ale je, že právě tady potkáte katolické misionáře a místní věřící, kteří doslova nasazují svůj život, aby pomohli druhým.
Jaké jsou nyní největší úkoly PMD v zemích, kde se konají misie?
Úkolů je mnoho. Na prvním místě jde o naplnění misijního poslání svěřeného církvi samotným Ježíšem Kristem. S jeho pomocí lze lépe pochopit to, co je skutečně důležité, a také lze získat více sil k vyřešení bolestivých problémů - např. hladu, sucha, nedostatku pitné vody, možnosti vzdělání a lékařské pomoci, nemoci AIDS, cholery, tyfu, války, zneužívání dětí apod. Velikým úkolem je „vychovávat“ a vést země, které pomoc přijímají, k umění hospodařit a k postupné nezávislosti. Sdílet článek na:Sekce: Zpravodajství, Zahraniční, Články
