Poděkování papeži ze světa i od nás

Vydání: 2020/22 Poděkování papeži ze světa i od nás, 26.5.2020

K poděkování papeži Františkovi za ranní mše svaté z Domu sv. Marty, které přichází z celého světa, se připojují Češi. Děkovný list převzal nuncius na Pouti médií.

 
Během nouzového stavu mohli věřící vidět papeže pouze v televizi. Nyní konečně opět naživo. Snímek ČTK


Dopis podepsaný stovkami lidí přinesla Marie Nováková z Hnutí fokoláre arcibiskupovi Charlesi D. Balvovi na letošní Pouť médií, která se uskutečnila minulou sobotu v Praze. „Rádi bychom poděkovali za přítomnost Svatého otce mezi námi během pandemie skrze ranní mši svatou z Domu sv. Marty, kterou u nás přenášela televize Noe,“ citovala z dopisu Marie Nováková. „Byl jste tak v našich životech jako skutečný pastýř, jako Ježíš jdoucí s námi cestou,“ vzkázala papeži také jménem signatářů z řad zdravotníků, učitelů a zaměstnanců v sociálních službách.

Pouť novinářů zejména z křesťanských médií, jejich posluchačů, diváků a čtenářů přitom měla letos nejkomornější průběh ve své historii. Slavnost, která každoročně připomíná Světový den sdělovacích prostředků, se nekonala jako obvykle na některém z velkých moravských poutních míst, nýbrž u Panny Marie Sněžné, v chrámu františkánského kláštera v srdci hlavního města, za účasti šesti desítek lidí.

Některé příběhy manipulují

Pěšky tak mohl připutovat z nunciatury hlavní celebrant mše svaté, arcibiskup Charles D. Balvo. V promluvě navázal na papežovo poselství k 54. Světovému dni sdělovacích prostředků a vyzdvihl úlohu médií, jež mají kromě jiného sdílet a vyprávět příběhy, které tolik ovlivňují naše životy. „Často se podle nich rozhodujeme, utváří naše přesvědčení a chování,“ řekl nuncius poutníkům a novinářům z Katolického týdeníku, Radia Proglas, TV Noe a dalších médií. „Zároveň musíme být obezřetní, protože ne každý příběh je dobrý. Některé z nich nás zneužívají, zabíjejí, provokují a manipulují s námi,“ varoval vzápětí. Apoštolský nuncius na závěr bohoslužby poděkoval za ocenění papežova úsilí v době pandemie autorům listu i všem, kdo se k němu podpisem připojili. „Pošlu ho tento týden spolu s diplomatickou poštou do Vatikánu,“ přislíbil. Text poselství papeže Františka k 54. Světovému dni sdělovacích prostředků lze nalézt na www.cirkev.cz. Promluvu apoštolského nuncia přinášíme v aktuálním KT na straně 6.

JIŘÍ MACHÁNĚ

 

 

Každoroční pouť médií proběhla letos netradičně v pražském kostele Panny Marie Sněžné 23. května. Přinášíme homilii apoštolského nuncia Mons. Charlese D. Balva.


Nuncius při promluvě na pouti médií. Snímek Martina Řehořová/Člověk a Víra

Mám synovce, jmenuje se Tomáš a je mu téměř dvacet šest let. Jeho matka je moje druhá nejmladší sestra. V době, kdy byl Tomáš malý, jeden z jeho rodičů – zpravidla otec – mu před spaním čítával příběhy. Byly vždycky tři: dva z knížky a jeden si vymýšlel můj švagr sám, v čemž byl opravdu dobrý. Malé děti velmi milují příběhy a často chtějí slyšet už odvyprávěný příběh znovu a znovu. Takové vyprávění a opakování je pro ně důležité nejen proto, že se díky němu učí fakta o světě, v němž se příběh odehrává, slovíčkům a gramatice jeho jazyka, ale také proto, že při něm upevňují pouta lásky a přátelství, která se utvářejí mezi nimi a jejich rodiči – tedy mezi tím, kdo vypráví, a tím, kdo mu naslouchá.

Vy všichni, kdo jste se zde shromáždili, zastupujete různé formy komunikace: televizi, rozhlas, noviny a časopisy, z nichž mnohé jsou dnes k dispozici také online. Vy všichni jste lidmi podílejícími se nejen na zprostředkovávání živých obrazů, hlasovém přenosu a tištěném slově, ale také – a to především – na umění a zázraku vyprávění příběhů.

Papežovo poselství

Zároveň zde oslavujeme Světový den sdělovacích prostředků a papež František se v letošním poselství k tomuto dni věnoval právě tématu vyprávění příběhů. Svatý otec v něm začíná tvrzením, že „lidské bytosti sdělují příběhy“. Od dětství toužíme po příbězích stejně jako se ve chvíli, kdy máme hlad, chceme najíst. „Příběhy ovlivňují naše životy, třebaže si to ne vždy dokážeme uvědomit.“ Častokrát rozhodujeme o tom, co je správné, nebo špatné na základě postav a příběhů, které jsme si přivlastnili. „Příběhy nás poznamenávají, utvářejí naše přesvědčení a chování. Mohou nám pomoci v tom, abychom pochopili a sdělili, kdo jsme.“ Lidé jsou vypravěči příběhů, protože jsou součástí procesu neustálého růstu, objevování sebe samých, a obohacují se v osnově svých dnů.

Zároveň musíme být obezřetní, protože ne každý příběh je dobrý. Některé z nich nás zneužívají, zabíjejí, provokují a manipulují s námi. Papež František proto předkládá povzbuzení: „V epoše stále sofistikovanějšího falšování potřebujeme moudrost, abychom vnímali a tvořili krásné, pravdivé a dobré příběhy. Potřebujeme odvahu, abychom odmítali ty falešné a zlomyslné. Potřebujeme trpělivost a rozlišování, abychom znovu objevovali příběhy, jež nám pomáhají orientovat se uprostřed dnešních roztržek; příběhy, které by i v každodenním přehlíženém hrdinství vynášely na světlo pravdu o tom, kým skutečně jsme.“

Příběhem, který ukazuje celou pravdu o tom, kým jsme, je Příběh příběhů, Boží slovo, Písmo svaté. Jak Svatý otec připomíná, Bůh pronáší své slovo a tvoří všechny skutečnosti. Bůh povolává vše k životu a završuje stvoření mužem a ženou jako svými svobodnými partnery v dialogu, tedy těmi, kdo tvoří dějiny spolu s ním.

„Bible je velkým příběhem lásky mezi Bohem a lidstvem. V jeho středu je Ježíš, jehož příběh je naplněním Boží lásky k člověku a současně příběhem naší lásky k Bohu. Člověk tak bude od pokolení do pokolení volán, aby vyprávěl a zapisoval do paměti ty nejvýznamnější epizody tohoto Příběhu příběhů, ty, které nejlépe vystihují jeho smysl.“

Tento smysl, to znamená poznání Boha, je předáván z generace na generaci způsobem, kterým je Bůh neustále přítomen. Sám Ježíš často učil tak, že používal podobenství, krátké příběhy převzaté z každodenního života. I sama evangelia jsou příběhy, které, jako každý dobrý příběh, cele vtahují čtenáře, takže si on nebo ona přejí být jejich součástí.

Kristův příběh není minulost

Svatý otec poznamenává, že „Kristův příběh není odkazem na minulost; je to náš, stále aktuální příběh. Ukazuje nám, že Bůh se hluboce soustředil na lidstvo, na naše tělo a na naše dějiny – a to do té míry, že se sám stal člověkem, že přijal tělo a stal se součástí dějin“.

Příběh Ježíše, který přišel na svět, protože Bůh nás tak miloval, a který vydal svůj život za nás, své přátele, je příběhem, který volá po tom, aby byl sdílen, znovu vyprávěn a proměňován v život v každé době, v každém jazyce a za pomoci každého prostředku. To je skutečný důvod, proč jsme zde shromážděni i my. Chceme v naší době, naším jazykem a skrze tak mnohá a rozličná média uvádět do života příběh evangelia.

Apollos mluvil nadšeně a vyvracel bludy

Dnešní čtení z knihy Skutků apoštolů je velmi aktuální. Na scénu se dostal Apollos, který byl blízkým spolupracovníkem svatého Pavla. Byl to dobrý řečník, schopný dobře sdělovat hlavní smysl radostné zvěsti: „Mluvil nadšeně a uměl přiléhavě vykládat o Ježíšovi.“

Mluvil také neohroženě a pádně vyvracel bludy, když z Písma dokazoval, že Ježíš je Mesiáš. Charakterizovala jej parrhesia, smělost, odvaha, tedy vlastnost, kterou papež František často zmiňuje jako nezbytně potřebnou k hlásání evangelia dnes.

Apollos byl člověkem, který měl otevřené srdce a chtěl zdokonalit své poznání Ježíše, a proto si od Priscilly a Akvily nechal Boží nauku důkladněji vyložit. Věděl, že aby mohl vydávat svědectví pravdě, potřebuje získat větší znalosti a udělat zkušenost s Boží láskou.

V tomto smyslu je pro naši oslavu vhodný i úryvek evangelia, kde sv. Jan zdůrazňuje, že je nutné dosáhnout většího pochopení Božích tajemství, aby Boží slovo bylo hlásáno účinněji. Ježíš řekl apoštolům: „To vše jsem vám říkal obrazně. Přichází hodina, kdy k vám už nebudu mluvit obrazně, ale otevřeně vám budu podávat zvěst o Otci“ (J 16,25). Pak přišla chvíle, kdy apoštolové obdrželi dar Ducha Svatého a začali chápat celý smysl Ježíšova života, jeho smrti a zmrtvýchvstání.

Bratři a sestry, bylo nám svěřeno poslání a každý z nás má k dispozici mnoho různých prostředků, s jejichž pomocí můžeme toto poslání uskutečňovat. Příběh, který máme vyprávět, je opravdu velký. Když použiji název filmu z roku 1965, jsme povoláni hlásat a žít „Největší příběh všech dob“, totiž příběh Boží lásky ke všem lidem, lásky projevené v osobě Ježíše Krista.

Mons. CHARLES D. BALVO, apoštolský nuncius



 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Zpravodajství



Aktuální číslo 33 11. – 17. srpna 2020

U sloupu Panny Marie

O slavnosti Nanebevzetí Panny Marie požehná kardinál Dominik Duka znovuvztyčený Mariánský sloup na pražském Staroměstském náměstí. Navrácená vertikála proměňuje…

celý článek


Sto let od zázraku na Visle

Polsko si v těchto dnech připomíná významnou událost své novodobé historie. Před sto lety odvrátilo nebezpečí, že po krátké době samostatné existence bude znovu vymazáno…

celý článek


Vidět les jako obraz života

Biskup Martin David, který je od června letošního roku apoštolským administrátorem ostravsko-opavské diecéze, slaví v těchto dnech padesáté narozeniny (viz KT 32/2020).…

celý článek


Na cestě s Marií

Často mluvíme o „životní pouti“. Kam vede? No přece domů. Abychom nebloudili, je dobré čas od času vykonat pouť, která pomůže správně nasměrovat naši životní…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay