Papež volá svět k pokoji
Vydání: 2014/1 Života bído, přec tě mám rád, 1.1.2014, Autor: Martin T. Zikmund
Papež ve svém novoročním poselství vyzval k bratrství jako základu míru, když v předchozích dnech odmítl „pohádkově přeslazený obraz“ Vánoc a propojil vánoční zvěst s dramatickou situací trpících v dnešním světě.
„Útěk do Egypta v důsledku Herodových hrozeb nám ukazuje, že Bůh je tam, kde je člověk v nebezpečí, tam, kde člověk trpí, kde utíká, zakouší odmítání a opuštěnost,“ zdůraznil František před zástupem 100 tisíců poutníků na svátek Svaté rodiny v Římě, který o celých 30 tisíc ještě převýšil i tak vysokou návštěvnost na Hod Boží vánoční.
Útěk Svaté rodiny do Egypta má podle papeže obracet pozornost světa k dramatu dnešních migrantů a uprchlíků, k dnešním obětem zotročování a obchodování s lidmi. Liturgie, jak zmínil František na svátek sv. Štěpána, spojením Betléma a Kalvárie přivádí křesťany ke smyslu Vtělení a připomíná jim, že „božská spása v sobě zahrnuje boj proti hříchu a vede těsnou branou kříže“.
ASADOVI POSLOVÉ VE VATIKÁNU
Stále znovu se v několika papežových vánočních promluvách objevovala slova: Sýrie, nutnost zastavit válku, postarat se o uprchlíky, chránit křesťany před náboženskými fanatiky. A že jeho promluva „městu a světu“, v níž na prvním místě zmínil syrský konflikt, nebyla jen voláním do prázdna, ukázala reakce syrské vlády, která se na ni výslovně odvolala. Ještě během vánočních dní přijal její delegaci vatikánský sekretář arcibiskup Pietro Parolin a jejím prostřednictvím také vzkaz syrského prezidenta Bašára Asada papeži Františkovi, že „jeho vláda je připravena na mírové rozhovory, které se mají uskutečnit v lednu v Ženevě“. Tato připravenost je ale podmíněná tím, že svět musí přestat podporovat „teroristické skupiny“ na syrském území. Muslim Asad údajně vidí stejné vychodisko jako papež František: v ukončení násilí a národním dialogu mezi Syřany navzájem, do něhož patří i svobodné volby.
URBI ET ORBI
Pravý pokoj není podle papežových slov při požehnání urbi et orbi rovnováhou protichůdných sil, ale každodenním – řemeslným – závazkem plněným silou Božího daru, jehož se nám dostalo v Ježíši Kristu. Papežovo volání k míru se jakoby mimoděk proměnilo v modlitbu za konkrétní místa utrpení. Kromě již zmíněné Sýrie připomněl pět afrických států a oblastí: Středoafrickou republiku a Kongo rozervané kmenovou nevraživostí, potřebu smíření v Jižním Súdánu, Nigérii drásanou neustálými ozbrojenými útoky i utečence z Afrického rohu. „Ať už nikdy nedojde k tragédiím s tolika mrtvými, kterých jsme byli letos svědky u Lampedusy!“ zdůraznil papež. Kromě toho prosil o požehnání mírovým jednáním mezi Izraelci a Palestinci, o zhojení ran „milovaného Iráku“ sužovaného častými atentáty a za oběti přírodních pohrom, zejména na Filipínách.
„Bůh je pokoj: prosme jej, aby nám pomáhal denně ho vytvářet ve svém životě, ve svých rodinách, ve svých městech a státech, na celém světě,“ uzavřel papež František.
Sdílet článek na:Sekce: Zpravodajství, Zahraniční, Články
