Návrat do hloubi srdce
Vydání: 2005/38 55 let od vzniku PTP, 13.9.2005, Autor: Karla Ladwigová
Nesmrtelné dílo humanistického filozofa, pedagoga a teologa Jana Amose Komenského Labyrint světa a ráj srdce zaznělo nedávno v rámci Hudebních slavností Emy Destinnové v českobudějovické katedrále sv. Mikuláše. Čtrnáct vybraných pasáží provázených varhanní skladbou Petra Ebena se v podání jeho syna Marka Ebena a varhanice Ireny Chřibkové stalo nezapomenutelným zážitkem. Nejen o tomto melodramatu hovoříme s Markem Ebenem.
Jak se vůbec zrodila tatínkova skladba?
Tu skladbu znám už velice dlouho. Táta ji začal hrát před lety u sv. Martina ve zdi, kam já chodil jako dvanáctiletý kluk a sedal jsem na lavici za varhanami. Po mnoha letech jsme ji pak začali hrát s tátou spolu; on vždycky improvizoval, což bylo velké dobrodružství, protože to znělo pokaždé trochu jinak. Navíc každé varhany jsou jiné, a tak vás to vždy znovu překvapí. Táta si dával velkou práci s registrací a časem se rozhodl, že improvizace dostanou podobu pevné skladby. Podílel jsem se na jejím provedení už mnohokrát, teď ale poprvé s Irenou Chřibkovou.
Stále živá slova „učitele národů“ a hluboce oslovující hudba vašeho otce... Jaký je to pocit?
Hlavně je to rozkoš – vždyť kdy se dnes potkáte s takovým textem a můžete lidem tlumočit tak úžasnou kvalitu a sílu slova? Ve srovnání s tím, co se v současné době interpretuje, je to velmi vzácné shledání. Navíc Komenský měl fantastický smysl pro humor – jeho text má vtip a nezestárl ani o den. Je to absolutně současná záležitost - ať vezmete masky, které se tam sundají, nebo nectnosti beroucí na sebe jiná jména! To vidíme přece pořád: „zrádcové a zhoubcové jména sobě změnivše, volný průchod mají...“ A v závěru vás potom „sebere“ síla návratu do hloubi srdce, ono úžasné setkání s Kristem!
Abych se přiznal, mám s tím dost práce, abych si jako interpret nepustil text moc k tělu, spíše se soustřeďuji na to, aby mi bylo rozumět. Snadná věc to není ani pro varhaníka - táta má velký cit pro atmosféru a přesnou představu situace, kterou vypráví hudbou. Nejsou to jenom noty, ale myšlenka, po níž jde.
Lze v dnešním labyrintu světa, který mnohé dost zmáhá, ještě objevit kousek ráje v srdci?
Určitě. Nemyslím si, že by se svět zrovna moc měnil. Máme pořád pocit, že dříve to bylo lepší. Z toho, co Komenský popisuje, se ale tehdejší svět zdá být stejný, ne-li horší. To, nač si stěžujeme třeba v televizi (vraždy a potoky krve), se tehdy dělo živě. Popravy byly oblíbenou zábavou a odehrávaly se veřejně, před publikem. Nemyslím si, že lidstvo bylo kdysi lepší, je jenom škoda, že není o něco lepší teď.
Měl byste nějaký recept, zvlášť pro mladé lidi, jak trefit do ráje vlastního srdce?
To vám neporadím. Člověku dá dost práce, aby se mu podařilo alespoň nepatrně, o kousek, „zpracovat sám sebe“. Ale v rámci svých možností bychom měli zkusit něco se sebou udělat (což je strašlivá dřina a ne vždy se to daří), a tím vlastně zlepšit svět jako celek.
Daří se to někdy vám osobně?
Bývají světlé okamžiky, ale je to spíš dar než vlastní přičinění. Sdílet článek na:Sekce: Zpravodajství, Kultura, Články
