Na panenském kontinentu k Bohu blíže
Vydání: 2004/18 Vstupujeme do EU, 3.9.2004, Autor: Václav Prokůpek
Kytarista Lubomír Brabec hrál polárníkům při mšiZnámý plzeňský virtuos, kytarista Lubomír Brabec, je mimo jiné také vyhlášeným vodákem, cestovatelem a dobrodruhem. I proto se spolu s přáteli, kytarou a člunem vydal na zaoceánské lodi až do Antarktidy.
Jak vůbec Antarktida vypadá? Laik si jistě představí zasněženou krajinu bez lidí...
V centrálních částech Antarktidy vždycky najdete bezoblačnou oblohu. Například mezi známými polárními stanicemi Novolazarevskaja a Vostock je opravdu extrémně suché, pouštní podnebí se srážkami pod padesát milimetrů ročně. Obyčejně je tu příliš chladno, než aby mohlo sněžit. Jsou zde údolí, ve kterých nepršelo několik tisíc let. Sníh, který přece jen napadne, se postupně změní v led. Celý kontinent pokrývá mohutná ledová čepice. Ledovcový příkrov je místy až čtyři kilometry silný. Kdyby všechen tento led roztál, hladina světového oceánu by stoupla o šedesát metrů.
Jste známý ochránce zvířat, v Antarktidě jste si asi přišel na své...
To bezesporu. Málokde se doslova míjíte s tučňákem, z lodi pozorujete velryby či žraloky a zjišťujete, jak milá jsou to zvířátka.
Přesto i Antarktida doplácí na člověka...
Její klima dnes podléhá značným změnám. Většina těchto jevů se připisuje globálnímu oteplování. Teplota jižně od Nového Zélandu stoupla od roku 1940 o 2,5°C. Toto oteplení má vliv na rozpad ledovcového štítu, z něhož se poslední dobou odlamuje větší počet ledových ker. Ty jsou navíc větší a v hustém poli ledovcových úlomků se pak táhnou mnoho set kilometrů daleko. Ze všeho nejvíce se ale v Antarktidě projevuje úbytek ozónu.
Existuje nějaká naděje na záchranu tohoto kontinentu?
Stratosférický ozón nad Antarktidou byl, bohužel, do roku 1994 téměř úplně zničen. Procesy klimatických změn, které jsme spustili my lidé, už nemůžeme zastavit, ani výrazněji ovlivnit. Zdá se, že probíhají mnohem rychleji, než jsme čekali. Můžeme se maximálně snažit je dále nezhoršovat. I to je však pro lidstvo velice obtížný úkol.
Co byste mohl říci o polárnících?
Vzácní lidé. Pan Hrabal by je jistě nazval „pábiteli“. Spojuje je boj za záchranu přírodního bohatství. Společně zkoumají nejen klimatické poměry, ale pomáhají i zdejším vzácným živočichům. Čeští klimatologové a meteorologové mají v Antarktidě na ostrově King George v souostroví Jižní Shetlandy svou stanici už téměř třicet let. Český projekt se nazývá „Změny energetické bilance a intenzity ultrafialového záření a jejich vlivy na přírodní ekosystémy Antarktidy“.
Mnoho lidí tu má nesmírně silnou víru. Společná modlitba patří k dennímu řádu jak na ukrajinské, tak i na české základně. A to přesto, že mezi vědci a polárníky jsou ateisté. Jeden z nich mi řekl, že teprve tady si utřídil hodnotový žebříček. Dnes už prý ví, jak důležité je, aby člověk žil v souladu s přírodou a s Bohem.
Čím si toto vysvětlujete?
Na tomto kontinentu máte k Bohu mnohem blíže než v nějakém velkoměstě. Jakmile vystoupíte v některém z malých arktických přístavů, připomínajícím nám Evropanům spíše nástupní stanici říčního parníku, dopadne na vás zvláštní pocit. Cítíte něco nadpřirozeného, nepozemského. Vidíte velryby a večer můžete slyšet jejich zpěv... Je to prostě něco úžasného, co asi těžko někde jinde spatříte!
Prý jste na české i ukrajinské polární stanici hrál při bohoslužbě?
Ukrajinci mají na základně svého kněze. Ten u nich v neděli brzy ráno slouží mši a pak se na sněžném skútru přesune na českou základnu. Při obou mších jsem hrál na kytaru.
Byl to pro vás obtížný úkol?
Jelikož hraji při mších i u nás doma, tak nikoliv. Pouze farníci byli trochu jiní. Asi daleko více mysleli na to, aby jim Bůh dal klid pro práci a zachoval panenskou arktickou přírodu. Například věci majetkové jim jsou dost cizí. I proto tyhle polárníky obdivuji a určitě jim znovu přijedu zahrát. Sdílet článek na:
Sekce: Zpravodajství, Zahraniční, Články
