Vydání: 2023/12 Na cestě ke křtu, 21.3.2023

U Nejsvětějšího Salvátora v centru Prahy je před oltářem plno. Po přípravě trvající půldruhého roku se chystá na křest 51 lidí. Při skrutiniích klečí a kněz na ně vkládá ruce. „Je to silné pro ně i celé společenství, které si při tom připomíná svůj křest,“ popisuje pro KT Martin Staněk, koordinátor akademické farnosti, do níž zavítá každý rok mnoho nových členů z řad vysokoškoláků. Staněk odhaduje, že asi pětina přítomných farníků prožila vlastní katechumenát v minulých letech, takže jejich vzpomínky jsou velmi živé.
Prastarý obřad skrutinia, který nyní probíhá napříč celou republikou, dříve zkoumal, zda je čekatel křtu této svátosti hoden, a měl ho očistit od zlého. Po Druhém vatikánském koncilu byl obnoven. Osvobození od zla je jádrem skrutinií i dnes.
Ve zmíněné pražské akademické farnosti se na podzim 2021 přihlásilo k přípravě na křest 108 zájemců, k biřmování dalších 60. „Doba pandemie podnítila ve více lidech hledání smyslu života a některé přivedla i k nám. Kurz ovšem téměř půl roku probíhal v pandemických podmínkách: přednášky se konaly ve studeném kostele v rouškách a plný sociální kontakt jsme navázali až na jaře. Je pochopitelné, že ne všichni byli zvláště na začátku, kdy se jen rozkoukávají, schopni za těchto podmínek vytrvat,“ vysvětluje Staněk. Těch, kteří se připravují k biřmování a procházejí stejně dlouhým kurzem, bude kolem 40. Farnost se tedy vrací na své předcovidové počty. „Zdá se mi, že zážitek pandemie ale všechny víc stmelil, je to výborný ročník,“ dodává koordinátor.
V Katolické církvi se v ČR ročně nechává pokřtít zhruba 1 200 dospělých, během covidu jich bylo zhruba o třetinu méně (761 v roce 2021). Počty za rok 2022 ještě nejsou k dispozici.
Bez společenství by to nešlo
V olomoucké akademické farnosti se větší počet katechumenů připravuje až na příští rok, letos o Velikonocích budou mít zřejmě jen dva nově pokřtěné. Jedním z nich je Michal Müller, odborný asistent na Filozofické fakultě Univerzity Palackého.
„Člověk se během svého duchovního vývoje dostává do fáze, kdy začíná vnímat svět jiným způsobem,“ odpovídá na dotaz KT o své motivaci ke křtu. „V mém případě to bylo na jedné straně otevření se bezpodmínečné partnerské lásce, na druhé straně konfrontace s utrpením druhých,“ pokračuje s tím, že se snažil, asi jako mnoho lidí, zjistit, zda a jaký smysl mají různé tragédie. Odpověď našel ve víře v Krista. Ale jak dodává, bez dalších lidí, bez společenství by stejně ke křtu nedošel. „Společenství potřebujeme k tomu, abychom získali odvahu k tomuto kroku, který je celoživotním úkolem – stát se Kristovými učedníky. Na tuto cestu bych se nevydal, kdyby mě nepodporovala olomoucká akademická farnost a zejména otec Jan Regner. Skrutinia mají pro mě velký význam – znamenají povzbuzení a přijetí odpovědnosti za důvěru společenství,“ připojuje.
Za biskupem
Před několika dny, v pátek 17. března, se zhruba třicítka katechumenů královéhradecké diecéze vydala za svým biskupem. Jsou mezi nimi lékařka, soudkyně, učitelka, ale i dělníci. „Rodiče mě nenechali pokřtít, prý abych se jednou sama rozhodla, jestli chci být křesťankou, nebo ne. Vychovali mě však v duchu křesťanských hodnot, odmala jsem se považovala za věřící. I proto jsme měli s manželem církevní svatbu, vnímali jsme, že je to pro nás ještě větší závazek. Nechci už být dál nepokřtěná, a tak jsem se rozhodla přijmout křest,“ svěřila se jedna z účastnic setkání.
„Svátost křtu je tou nejdůležitější věcí, kterou věřící člověk může obdržet. Ani skutečnost, že se někdo stane posléze papežem, nepřevyšuje svátost křtu, protože bez něj by to nebylo možné,“ připomněl přítomným generální vikář Mons. Jan Paseka. Biskup Jan Vokál pak zdůraznil, jak důležité je vychovávat děti v prostředí víry, které je od počátku ovlivňuje. Stejně tak přítomné povzbudil, aby se svěřovali do ochrany Matky Boží, která bude vždy stát vedle nich. Diecézní biskup všechny katechumeny ujistil, že je bude provázet svými modlitbami, a požehnal jim na jejich cestu s Bohem.
Odhánění zla
Obřadu skrutinií v prvních stoletích křesťanství se v knize „Quodvultdeus. Křestní katecheze“, která vyšla vloni, podrobně věnuje teolog P. David Vopřada. „Ve starověku vycházel obřad z pojetí, že ovzduší je plné duchovních bytostí, které člověku buď pomáhají, anebo škodí. Skrutinia měla pomoci zbavit se vlivu těch špatných,“ přibližuje pro KT. Kromě modlitby se přistupovalo i k tělesné prohlídce, protože církev tehdy věřila, že duchovní problémy se projevují i na těle. Dále se zkoumal morální profil čekatele, a pokud se objevilo něco nevhodného, musel s tím něco udělat.
Modlitba odhánění zla měla z dnešního pohledu neobvyklou formu. „Biskup katechumenům syčel do obličeje. Tehdy to znamenalo urážku, asi jako kdyby na ně dnes plivl. Snažil se tak urazit ďábla v člověku, aby před ním utekl,“ dodává kuriozitu P. Vopřada.