Na Bílou horu pro smíření

Vydání: 2020/46 Na Bílou horu pro smíření, 10.11.2020, Autor: Tereza Zavadilová

400 let od bitvy na Bílé hoře si křesťané různých církví připomněli minulou neděli při ekumenických nešporách u tamní mohyly. Poté v Aleji Českých exulantů slavnostně odhalili Kříž smíření.


Po odhalení Kříže smíření následovaly společné přímluvy, modlitba Páně a požehnání. Snímek Jana Podhorská

Od mohyly, symbolického místa smrti, k symbolu smíření kráčel v chladném nedělním odpoledni průvod na připomínku bitvy, která se odehrála 8. listopadu 1620. V modlitbě se spojily církve i židovská obec, aby vyznaly minulá zranění, prosily za odpuštění a naději do budoucna.

Ekumenické nešpory vedli předseda České biskupské konference Jan Graubner a předseda Ekumenické rady církví a synodní senior Českobratrské církve evangelické Daniel Ženatý. Úryvek z Janova evangelia přečetl u mohyly arcibiskup Graubner: „Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.“

V následné Ženatého promluvě zaznělo: „Je děsné, když člověk zabíjí člověka, nadto když ten, kdo se hlásí ke Kristu, zabíjel jako svého úhlavního nepřítele toho, kdo se hlásil k témuž Kristu. Bolí nás takové zneužití Kristova jména.“ Předseda ERC připomněl historická i současná zneužití víry, třeba antisemitismus, a jejich příčiny. „Hrozí nám to tehdy, když nás omámí touha prosazovat evangelium jinou mocí než mocí Ducha Svatého. K šíření naděje a lásky si nelze vypůjčit moc, která působí skrze nenávist k lidem jiné rasy, náboženství, pohlaví nebo sexuální orientace,“ dodal. A na závěr pochválil dosavadní ekumenickou spolupráci a vyzval k jejímu pokračování.

Kajícné modlitby

Na závěr setkání byl v Aleji Českých exulantů odhalen Kříž smíření německého benediktina a uměleckého kováře Abrahama Fischera. Cestou od mohyly se průvod, včetně světlonošů v dobových kostýmech, třikrát zastavil ke kajícné modlitbě – pronesli ji plzeňský biskup Tomáš Holub, patriarcha Církve československé husitské Tomáš Butta a vrchní zemský rabín Karol Sidon.

Smíření jako Boží dílo

Kříž odkazuje k hlubšímu duchovnímu významu smíření, které není jen lidským úsilím, ale i Božím dílem (více v KT 45 a KT 31). „Děkuji za tento úžasný projekt a skvělou spolupráci. To se podaří, jen když to všichni opravdu chtějí,“ vzkázal autor díla SMS zprávou, kterou při odhalení kříže přečetla Francesca Stanislava Šimuniová, benediktinka z bělohorského opatství Venio. Právě sestry před lety vznik Kříže smíření iniciovaly, spolufinancovaly jej Praha 6 a Česko-německý fond budoucnosti.

Že jsou smírčí kříže součástí české duchovní tradice, připomněl P. Stanislav Přibyl, generální sekretář ČBK. „Chceme, aby se Kříž smíření stal trvalou připomínkou bělohorských událostí a místem symbolických akcí – například poutní cesty, do níž lze zařadit i nedalekou mohylu a hrob padlých v klášteře benediktinek,“ uvedl. Po odhalení kříže následovaly společné přímluvy, modlitba Páně a závěrečné požehnání. Poté se lidé mohli odebrat do poutního areálu Panny Marie Vítězné a zapálit zde svíčku u ekumenického hrobu padlých vojáků.

Zhřešili jsme proti sobě

Již v předvečer výročí v sobotu 7. listopadu se u mohyly na Bílé hoře setkali Jakub Sadílek, provinciál františkánů, a Petr Kácha, pastor církve Křesťanská společenství. V rámci Iniciativy smíření 2020, která se před protipandemickými opatřeními měla konat ve složení stovky kněží a stovky protestantských pastorů, si takto ve dvou navzájem vyznali dávné viny svých souvěrců a prosili Boha o odpuštění. „Zhřešili jsme těžkými hříchy nadřazenosti, pýchy, souzení a násilí. Odpusť, že jsme se navzájem odsuzovali jako kacíři, bludaři a odpadlíci, že jsme lidem poskytli falešný obraz tebe a zavedli je na scestí,“ vyznali. Katolíci pak jménem františkána Sadílka odpustili protestantům „vyvolání stavovského povstání a rozpoutání třicetileté války nebo násilí během husitské revoluce“. A protestanti jménem pastora Káchy odpustili katolíkům zase „nucená přestoupení na jejich víru, vyhánění z vlasti, křížové výpravy proti husitům, upálení Mistra Jana Husa nebo Jeronýma Pražského“. A nakonec si slíbili, že se budou navzájem přijímat jako děti jednoho Otce a nejitřit staré křivdy. „Staré věci pominuly a hle, je tu nové,“ uzavřeli.

Na jaro spolek chystá podpis Deklarace smíření a už nyní vyzývá k akci „Ruce smíření“: aby si jednotliví katolíci a protestanti navzájem podali ruce, vyfotili se při tom a snímky poslali spolku (více na iniciativasmireni2020.cz).

TEREZA ZAVADILOVÁ



 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Domácí, Zpravodajství



Aktuální číslo 49 30. listopadu – 6. prosince 2021

Za svobodu vyznání

Už počtvrté se v Česku konala připomínka pronásledovaných pro víru Červená středa. 130 míst se zapojilo, červeně byl poprvé nasvícen také Mariánský sloup nebo česká…

celý článek


Synoda už běží napříč diecézemi

Synodální proces se už rozběhl v celé řadě farností. Zjišťovali jsme napříč diecézemi, kolik skupinek se již přihlásilo.

celý článek


Setkává se s námi tam, kde jsme

Adventní čas, do něhož jsme vstoupili, je spojený nejen s očekáváním, ale i s Izaiášovým motivem cesty. „Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí…

celý článek


DARUJTE Katolický týdeník

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Předplatným KT můžete udělat radost, povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay