Moravský krasavec mi neřeknou
Vydání: 2004/10 O česko-německém smíření, 8.9.2004, Autor: Aleš Palán
ROZHOVOR S TOMÁŠEM ŠPIDLÍKEMPři návštěvě své staré vlasti odpověděl kardinál Tomáš Špidlík Katolickému týdeníku na následující otázky:
Jak vás mám v tomto rozhovoru oslovovat?
Jak chcete: na jedno ucho neslyším a na druhé jen to, co chci. Snazší než "Vaše eminence" je "Pane kardinále".
Dobrá: Jak dlouho jste tedy, pane kardinále, věděl dopředu o tom, že jím budete jmenován?
Jeden den. Dostal jsem dopis a nesměl nikomu říct, co v něm stojí. I v domě, kde v Římě žiju, se všechno dozvěděli až z rádia. Jen jsem jim řekl, ať poslouchají rozhlas, že tam bude něco zajímavého o našem domě.
Při své nynější návštěvě České republiky jste zavítal i do rodných Boskovic. Koho ze známých jste tam potkal?
Tož, ze svých starých známých jen ten starý hrad - všichni živí už pomřeli. Setkal jsem se ale se současnými obyvateli Boskovic, které jsem poznal při svých minulých návštěvách. Co jsem si jako kluk ze svého rodiště odnesl, byl pocit velikánského kamarádství, se kterým jsem se setkával od obecné školy. Dnešní svět je analyticky rozdvojený - lidi chodí kolem sebe, a neznají se. Staré kamarádství bez rozdílu náboženství a národů - to je to, co chtěl svou kolegialitou vyjádřit Druhý vatikánský koncil.
Nezapomněl jste ostatně ani na své moravské "tož".
Tož mi zůstalo. Pocházím z Moravského krasu, ale ještě o mně nikdy nenapsali, že jsem moravský krasavec.
Jako své kardinálské krédo jste zvolil citát V. Ivanova "dýchat oběma stranami plic". Proč?
Ivanov byl básník a myslitel, který přišel do Říma a když se rozhodl pro katolickou víru, řekl: "Nepřestávám být pravoslavným. Jsem katolíkem i pravoslavným zároveň, dýchám oběma stranami plic." Evropa byla už od 10. století rozdělena na dvě části. A když to hrozilo konfliktem, vsunuli se doprostřed Slované. Kam budou Slované patřit? Na Východ, nebo na Západ? V Římě si uvědomili, že mohou být mostem. Dnes se situace opakuje, ale rozdělený je celý svět. Kam v něm bude patřit Evropa? Na Východ, nebo na Západ? Nebo se rozpůlí? Nebo může být mostem k vzájemnému pochopení?
Východní spiritualita je, pane kardinále, váš hlavní obor.
Dnes se Evropa sjednocuje a je potřeba vytvořit jednotnou evropskou kulturu, do které patří i slovanský Východ. Když jsem byl jmenován kardinálem, dostal jsem od cařihradského patriarchy a dalších východních představitelů církve mnoho dopisů, kde mé jmenování chápou jako potvrzení skutečnosti, že také duchovno Východu patří do Evropy. Kardinalát v mém věku nemá osobní smysl, ale pokud to na Východě vzali z této stránky, jsem velmi spokojený.
Do kardinálského erbu jste si pak dal srdce.
Slovanská spiritualita neklade na přední místo rozum, ale srdce. Když jsem to napsal ve své první knize, cenzor to ani nechtěl pustit, že prý jde o slovanskou banálnost. Od té doby jsem už o srdci mluvil tolikrát, že si můžeme uvědomit, co znamená srdce v biblickém slova smyslu: nejen citovost, ale celistvého člověka. Tož: ne abstraktní idea, ale teprve lidská osoba je schopna všecko propojit. Sdílet článek na:
Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články
