Vydání: 2008/48 Žít v souladu s přírodou, 24.11.2008

Vyrůstal v dělnickém Karlíně, posléze se vyučil opravářem lokomotiv. Jeho duchovní zrání se odehrávalo za železnou oponou, daleko od jednacích síní II. vatikánského koncilu, a přece dnes ztělesňuje mnohé z koncilních impulsů.

Biskup Karel Herbst má blízko k laikům. Svoji roli vidí spíš v doprovázení než v poučování. Autoritu v církvi chápe jako službu, jako neúnavné a trpělivé podpírání toho dobrého v každém bližním. Milosrdenství chci – není jen biskupské heslo, ale jeho celoživotní směřování. Raději trpí sám, než by někoho ranil či jednal tvrdě.
Knižní rozhovor s názvem Karel Herbst vedla redaktorka KT Karolína Peroutková (vydalo nakladatelství Portál). Představuje pražského světícího biskupa jako muže, který čelí životním překvapením tichou pokorou a upřímnou vírou, který ví, „co je touha, žízeň po Bohu“. Zní to snad lacině, ale málokdy najde čtenář mezi řádky tolik nakažlivé důvěry v Krista, jako v tomto rozhovoru.
Karel Herbst vyrůstal v prostém prostředí. Aby mohl vstoupit do semináře, musel si nejdřív dodělat po večerech maturitu. Do semináře se dostal až za tzv. Pražského jara. V oficiální pastoraci ho ale tehdejší režim dlouho působit nenechal. Se zákazem duchovenské činnosti v kapse se pustil do donkichotského díla. Objížděl rodiny, na něž dostal kontakt, a přesvědčoval ne vždy důvěřivé rodiče, aby pustili své děti na chaloupky. Už nešlo o superutajované akce pro vybrané kluky z prověřených rodin, ale o snahu získat všechny – navzdory normalizaci a estébáckým špehům. V těchto pasážích s mnoha teologicky závažnými detaily i humornými historkami je kniha asi nejpoutavější.
Karel je však bezstarostným outsiderem, který ví, na koho je spoleh i v dalších životních kapitolách. Působil v roli faráře, předsedy redakční rady AD (dnes tuto mnohaletou roli zlehčuje), spirituála pražského semináře a posléze biskupa. Klidně přizná, jak se zalekl obrovského stínu mitry a nechal si ušít menší. Šťouchne si do starých přátel z prvních chaloupek, že se prý chtěli na jeho biskupském svěcení zviditelnit. Připustí si otázku „jak probouzí používaný kancionál?“. Přes nepřehlédnutelnou mírnost, snahu o nekonfliktní vyjadřování a pokoru má postřeh a mnoho zkušeností. Lituje do sebe uzavřených kněží („světa se bojí a leká, zavírá se do sebe a na své faře také“) i věřících, kteří snad nepoznali „žízeň po Bohu“. Vnímá napětí okolo chápání autority v dnešním světě („biskup-služebník, to není špatný model pro nositele autority“). Kolikrát tyto postřehy zazní jaksi na okraj, na konci odpovědi, či dokonce v protikladu s předchozími myšlenkami nečekaně rozšiřují pohled. Čtenář by se rád ptal dále, ale musí se již ptát sám sebe. A věru inspirace má dost. Pokud to někomu nestačí, biskup Herbst možná odcituje Anthonyho de Mella: „Rozsvítit svíčku je dobré, ale nadávat na tmu je větší zábava.“
Karel Herbst – Karolina Peroutková. Rozhovor s pražským světícím biskupem (vydal Portál 2008)
Josef Beránek