26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Věřím, že najdu svůj styl

1. 7. 2014

|
Tisk
|

Vedle Jiřího Pavlici či Václava Neckáře vystoupí letos na Velehradě v rámci Večera lidí dobré vůle zpěvačka a objev nedávné pěvecké soutěže Hlas ELIŠKA MRÁZOVÁ z Ostravy vystupující pod jménem Elis

Vydání: 2014/27 Poutnická hůl věrozvěstů, 1.7.2014, Autor: Jan Paulas

.

Máte osobní vztah k Velehradu nebo co vás sem přivádí? A co zde budete zpívat?

Velehrad jsem poprvé navštívila v sedmnácti letech. Od té doby, když se mě někdo ptá na nejsilnější zážitek nebo místo, říkám právě Velehrad. Tolik věřících na jednom místě společně s prostředím vytvoří nádhernou atmosféru. Dostala jsem příležitost zazpívat si na scéně pro mladé s kapelou, kde budu mít své písničky, a poté večer na velké scéně společnou píseň s Markétou Konvičkovou a Ewou Farnou.

Viditelně jste na sebe upozornila v pěvecké soutěži Hlas Československa, jejímž jste se stala objevem. Co vám tato zkušenost dala?

Hlas mi dal mnohé – úžasné zážitky, nové kontakty, poznala jsem nové muzikanty a získala skvělé přátele. Je toho dost. Po lidské stránce jsem trochu i dospěla a přiučila se mnohému.

S vaším jménem je spojen nejen energický projev, výborný hlas, ale i ukulele. Proč právě tento nástroj?

Ukulele mě začalo fascinovat minulý rok. Viděla jsem video s tímto nástrojem a natolik mě oslnilo, že ještě ten den jsem si ho šla koupit. Má nádherný zvuk, vyzařuje z něho pohoda, a když ho lidé vidí, tak se jim chce smát. Hlavně je úžasně přenosné a můžu ho vzít kamkoliv.

Začala jste prý skládat už ve dvanácti letech…

Tehdy jsem se rozhodla napsat písničku své nejlepší kamarádce jako dárek. A tak mě to chytlo, že jsem začala psát další a další ze života – a už mě to nepustilo. Od září nastupuji na Ježkovu konzervatoř, obor skladba, a moc se na to těším.

Nakolik vám pomáhá, že pocházíte z umělecké rodiny?

Každý den můžu děkovat, že jsem se narodila do tak skvělého zázemí. Není nad to, když vás celá rodina odmalička podporuje v tom, co děláte, a věří ve vás. Vždycky jsem žila hudbou a za to, co umím, vděčím svým rodičům.

Na svém nedávném debutovém albu Shubidu už máte vlastní skladby, které si včetně anglických textů píšete sama. O čem jsou?

CD Shubidu je celé autorské, až na jednu skladbu, kterou mi daroval americký baskytarista a zpěvák Fernando Saunders. Písničky jsou hlavně ze života. Takový deníček událostí. Někdy si vyberu závažnější téma a pokouším se ho zpracovat do písničky. Například píseň Poslední psaní je o dívce, která píše své mamince z koncentračního tábora.

Proč netextujete česky? Je to těžší?

Textuji i v češtině. Jako malá jsem psala básničky česky, ale když přišlo na písničky, nějak automaticky jsem se přeorientovala do angličtiny. V češtině mám právě Poslední psaní a teď se to pomalu snažím dělat půl na půl. Angličtina je zpěvnější a rytmičtější, zato v češtině se krásně vyprávějí příběhy.

Pohybujete se v různých hudebních žánrech, jako jsou samba, retro pop nebo swing. Je to součást vašeho hudebního hledání, či záměr?

Jistým způsobem je to hledání, jelikož jsem v období, kdy hledám sama sebe a vnitřně se měním. Na druhé straně je to i můj záměr skladatelky nezůstat u jednoho stylu a psát pestřeji. Věřím, že po letech najdu svůj výraz, který sice bude slátaninou více stylů, ale budu to já.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou