26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Svoji svobodu si zasloužíme

6. 1. 2015

|
Tisk
|

Téma rozhovoru s moderátorem, hercem a písničkářem MARKEM EBENEM jsme hledali především na novém albu skupiny Bratři Ebenové Čas holin. Vyšlo o dvacátém pátém výročí pádu komunismu.

Vydání: 2015/2 Poutníci Taizé přivezli radost, 6.1.2015, Autor: Milan Tesař

Slavil jsem prací, moderoval jsem v Národním divadle večer Cen Paměti národa, a protože to byl přímý přenos, navíc do pěti zemí, byl jsem hrůzou bez sebe, abych to nezvoral. Ale to, že jsem se dožil svobody ještě v produktivním věku, považuji za zázrak.
Myslím, že svobodu si zasloužíme, když jsme ji tolik let neměli. Otázka je, jak s ní naložíme. Ono nadšení po revoluci bylo trochu euforické a asi i trochu nereálné. Je mi líto, že se – až na pár výjimek – nepodařilo udržet v politice kvalitní lidi. A když se do politiky nechce těm kvalitním, otevírají se dveře dokořán pro ty nekvalitní, kteří posouvají laťku hrubosti. A je velmi těžké se s něčím takovým identifikovat. Nicméně je tu řada skvělých lidí, kteří možná nemají prostor v médiích, ale jsou tu. Každou chvíli se s někým takovým setkám při natáčení Plovárny a to mě naplňuje optimismem.
Recept nemám, ale že doprudí, je jistota. Doprudí, zmizí, na chvíli se otevřou okna a ten odér vyvětrá. Otázka je, zda se toho dožijeme.
To bych neřekl. Spíš jsme takový „stěžovací“ národ a ta píseň je o tom. Máme opravdu docela štěstí – nesužují nás žádné přírodní katastrofy, epidemie chorob, tisíce přistěhovalců, se kterými bychom si nevěděli rady; mám pocit, že si nežijeme špatně, a to, na co si stěžujeme, jsme fakt většinou my.
Upřímně – já nevím. Psychicky si připadám prakticky stejný jako ve dvaceti letech, jen ten futrál zchátral. Chodím venčit psa okolo konzervatoře a už jsem si mockrát říkal, že kdybych měl zítra do té školy znovu nastoupit, vlastně by mi to nepřišlo tak divné a cítil bych se velmi podobně. Pokud jde o písničky, asi se to trochu posunulo – ubylo čisté lyriky a přibylo pragmatismu. Ale těžko se mi o tom mluví, to by asi lépe posoudil někdo jiný. Mně chybí odstup.
Za normalizace se už automaticky počítalo s tím, že noviny nepíšou pravdu. Takže seriózní informace musel člověk získat od někoho, komu věřil a o kom věděl, že tomu rozumí. Dnes je doba úplně jiná, každou informaci můžete porovnávat z mnoha různých zdrojů a to už si člověk představu udělá. Ale na ten druh informací, které hledám já, většinou stačí dobrá encyklopedie a internet. Vlastně zpravidla začínám internetem a pak pro jistotu ověřuji, protože jsem si už taky párkrát naběhl. Znám to opět z Plováren. Chystáte se na hosta a najdete o něm na internetu informaci, která je velmi zajímavá a vyskytne se hned v několika zdrojích, takže nabudete dojmu, že je to fakt. A když ji použijete, host nadskočí na židli a řekne: „Už je to tu zase! Já nevím, kdo tuhle pitomost vymyslel!“ Už se mi to několikrát stalo a musím říct, že to není ideální začátek rozhovoru.
Já jsem si zvykl, ale mám zlost, že to vždycky vyděsí naše příbuzenstvo, které zvyklé není. Takže telefonují a my je uklidňujeme. Nicméně když přijdete do trafiky, stojíte ve frontě, na pultu je štos bulvárů, na titulu vaše fotka a pod ní lež, nic příjemného to není. A teď vidíte, jak si lidi ten bulvár kupují, a máte pocit, že byste měli za každým z nich jít a vysvětlovat, že to není tak, jak píšou, a pak pochopíte, že je to marné. Že jediná možnost je nechat to po sobě stéct.
Občas je vídám třeba v hospodě a je to dost bizarní společnost. I ten styl oblékání je skoro jako dres, jsou tam podobné prvky, člověk by neřekl, že se to dá tak sjednotit. Ale ona písnička je opět spíš žánrový obrázek, nechtěl bych to paušalizovat, protože znám spoustu naprosto úžasných podnikatelů, kterých si vážím. Ani v té písni není řečeno, že jde o podnikatele, mohou to být stejně dobře státní zaměstnanci. Ze slova podnikatel se stala skoro nadávka a je to nesmysl – zaplať Pánbůh za každého talentovaného podnikatele, kterému se daří a platí tu daně. Vždyť vydělává na zdravotnickou péči a důchody desítkám dalších lidí.
Neřekl bych. My máme naštěstí vztahy dlouhodobě pohodové. Než jsme se vrátili k živému hraní – a to trvalo dvanáct let – moc často jsme se nevídali, protože každý byl dost zaměstnaný svou rodinou. Ale teď je bezvadné, že se setkáváme pravidelně a při tom cestování je i dost času probrat všechno možné.
Snažím se psát nové. Jinak to nejde. Můžete sice vzít starou píseň a přearanžovat ji, ale bude to stejně jen náhražka nové věci. Není nad to, když se podaří napsat něco, do čeho má kapela chuť. I jedna taková věc v zaběhlém programu velmi pomůže.
Phil si vždycky nechal pečlivě vysvětlit, o čem každá písnička je, měl dokonce na pultu text, já jsem mu přeložil každý řádek – a to stačilo. Nevím, jestli na něj naše věci zapůsobily, on byl v jakémkoli hodnocení toho, na čem pracoval, velmi opatrný. Ale mám naději, že když souhlasil se spoluprací, snad mu to neleze na nervy.
Tu básničku si pamatuji od školních let, vždycky se mi líbila, a tak jsem se o to pokusil. Řekl bych, že zdaleka nebudu jediný. Ale radši jsem se po jiných zhudebněních ani nepídil, protože když zjistíte, že už to před vámi někdo udělal příliš dobře, vezme vám to vítr z plachet – lepší je nic nevědět.
To víte, že mám obavy. Kdybych obavy neměl, mohlo by to být buď opovážlivé spoléhání na milost Boží, nebo nepřipouštění si vlastních hříchů – a za obojí se prý dává poměrně velký flastr.
ze svých životních rolí budete nejvíc hrdý?
Na to bych vám mohl odpovědět, teprve kdybych věděl, že nejpozději do pěti minut bude po mně. Protože všechno se dá tak snadno zvorat… Je to běh na dlouhou trať, a dokud nejste v cíli, vůbec netušíte, jestli něco z toho, co jste udělal, má hodnotu.
MAREK EBEN (nar. 1957) je herec, moderátor a písničkář. Na obrazovce se nejprve prosadil jako Váleček v seriálu Kamarádi, nyní ho diváci znají zejména jako moderátora (Star Dance, Na plovárně). Roky vystupuje ve Studiu Ypsilon. Skupina Bratři Ebenové vydala desky Malé písně do tmy, Tichá domácnost, Já na tom dělám, Chlebíčky a nejnověji Čas holin.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou