Světlo ikony vychází z tváře světce
Vydání: 2011/12 Křižové cesty, 16.3.2011, Autor: Jan Paulas
V prostorách pražské Lorety můžete do 28. dubna zhlédnout výstavu Světlo ikon, která představuje průřez tvorbou současného ikonopisce Martina Damiana, kterého jsme se při této příležitosti zeptali:
Co vás k tvorbě ikon přivedlo?
Bylo to v době, kdy jsem působil v řádu bratří kapucínů v Olomouci. Asi měsíc jsem tam v jedné místnosti chodil kolem temperových barev, a kdykoliv mi na nich spočinul zrak, pocítil jsem touhu vytvořit ikonu, jen tak pro vlastní potřebu. Tou první byl Kristus Pantokrator. Když jsem ji dokončil, začali přicházet bratři, abych udělal nějakou ikonu i pro ně. Tím jsem se pomalu učil tvorbě ikon. Začal jsem se zajímat o způsoby přípravy dřeva, nanášení barev, prací se zlatem a podobně. Velmi mi přitom pomohla jedna pravoslavná ikonopiskyně, která studovala v pravoslavných klášterech.
Svět ikon vám jistě učaroval už dávno předtím...
Ani ne, zpočátku jsem měl o ikonách povědomí jako o starém křesťanském umění. Mnohé z nich mi připomínaly spíše dětské kresby nebo jejich tváře mi připadaly příliš strohé. Až postupně jsem začal mít vztah k jednotlivým ikonám – jednou z prvních, které mě oslovily, byl vzkříšený Kristus potkávající Máří Magdalenu nebo Narození Páně.
Co obnáší tvorba takové ikony? Začněme u přípravy dřeva…
Dřevo musí být dobře vystužené, aby se nezkroutilo, když na ně nanesete klíh, který pak zaschne a pěkně ztvrdne. Na surové dřevo se ještě před položením plátna vpisují modlitby s prosbou o požehnání pro toho, kdo se bude před ikonou modlit, a prosby ke světci, který bude na ikoně zobrazen. Pak se teprve na dřevo položí plátno a na ně se nanese tzv. levkaz, což je směs klihu a plavené křídy – a to v několika vrstvách, aby nebyla vidět struktura plátna. Následně se všechno vyhladí a vytvoří se nákres, aby ikonopisec přesně věděl, kam přijde zlato. Tvorba jedné ikony trvá v průměru měsíc, ale záleží na složitosti jejího výjevu.
Netvoříte v klášteře, ale v rušné Praze. Jaké to je, být ikonopiscem ve velkoměstě? Dodržujete při tvorbě ikony nějaké zvyklosti?
Ateliér mám doma. Pro mě samotného je to určité pozastavení v tom veškerém shonu – na tvorbu samozřejmě potřebuji vlastní usebranost a pečlivé soustředění. Kdykoliv přistupuji k tvorbě ikony, pomodlím se – a při práci pak často poslouchám gregoriánský chorál či pravoslavné zpěvy.
Zastavme se u vaší výstavy Světlo ikon…
Její název je odvozen z techniky nanášení barev na ikonách. Ikony totiž nemají žádné stíny a jsou tvořeny tak, že světlo vychází z tváře zobrazovaného světce. Jinak je tu vystaveno 38 ikon, které představují asi to nejlepší z mé tvorby, a dále též informační tabule o technologii ikon a způsobu jejich tvorby. Pokud výstavu někdo nestihne navštívit v pražské Loretě, může zajet do benediktinského kláštera v Rajhradě, kam pak následně poputuje a bude zde k vidění v květnu a červnu. Více se zájemce dozví na www.ikony.estranky.cz.
Sekce: Zpravodajství, Kultura, Články
