Svět je smutný a lidé zkažení. Opravdu?

Vydání: 2019/16 Radost Velké noci zrozená z bolesti, 16.4.2019, Autor: Zdeněk A. Eminger

Příloha: Perspektivy 16

Knižní tip Zdeňka A. Emingera

Kniha P. Štěpána Smolena Cesta na Západ. Po stopách ochočeného Boha má v sobě dobrou míru vypravěčského talentu. To, co jí však zoufale chybí, je pozitivní pohled na svět, který je – na rozdíl od autorovy zkušenosti – daleko pestřejší a duchovnější.

Autor jej ale vidí jako jednu velkou šedou skvrnu, slzavé údolí, v němž dobře už bylo a moc krásného už tu nezbývá. Ta šedá zóna – tedy Evropa – míří podle Smolena k úpadku a konci. Jeho zápisu pěší pouti na Západ – z Čech přes Německo, Lucembursko a Belgii do Francie za svatou Terezou z Lisieux – nechybí smysl pro humor a tam, kde je třeba, říká slova, která dnes znají už i děti ve školkách. Je znát jeho čtenářská průprava i důvěrný vztah k mateřskému jazyku.

Kniha se stala u nás a na Slovensku ikonou konzervativně smýšlejících katolíků, Smolen však o konzervativním křesťanství vůbec neuvažuje a nepíše. V textu nejde ani tak o obhajobu tradice jako spíš o naříkání nad tím, že křesťanství v Evropě už není, co bývalo, že velké barokní kostely jsou prázdné, ty moderní zas příliš moderní, a lidé, s nimiž se autor potkává, až na výjimky nerozumí tomu, že prý se tu vede poslední, rozhodující apokalyptická bitva o křesťanskou civilizaci a její kulturu. Nevede.

Ať už Smolen vzpomíná na Prahu, sever Čech anebo na desítky míst, kde mu bylo dáno v Evropě přespat, cítíte, že místo rozhlížení se a skutečného putování kráčí s již dávno připravenou historkou o úpadku. Lidé, s nimiž se potkává, jsou zvláštní. Asi to taky znáte: dostali jste se někdy kolem půlnoci na špinavé nádraží, a tu se kolem vás objevily ty zvláštní osudy, lidé vydědění, bolaví, osvícenci všeho druhu, vypravěči neuvěřitelných příběhů. Budete-li na tom samém nádraží druhý den ráno, potkáte zcela jinou směsici lidí, kteří spoluutvářejí veřejný prostor i duchovní podhoubí společnosti. Smolen však vidí jen ty divné, nechápající, duchovně rezignované – ať už jde o katolíky, laiky či duchovní, o protestanty, jinověrce nebo lidi bez víry. Připadáte si s ním jako pár dní po dobytí Berlína: jdete troskami a ptáte se – proč?

Jenže autor žádnými sutinami neprochází. Všude na světě najdete opuštěné kostely, oprýskané kříže, omšelá boží muka. Ale všude na světě, a zvlášť tam, kudy on putuje – v Německu, v Belgii, ve Francii – najdete tisíce příkladů duchovně probuzených lidí a komunit, kteří staví na tom, co nám zanechali předkové, a zároveň nechtějí žít v muzeu a chodit v cylindru.

V knize najdete řadu zajímavých myšlenek. Jsou to spíš drobná teologická dicta – říkejte jim třebas hlášky. Bohužel však na výrocích či hláškách nelze stavět duchovní život. Nemusíte nikam chodit, jak zjistil sám Smolen, abyste pochopili, že před sebou neutečete a že život z víry a svátostí lze žít stejně dobře v Horní Ostravici nad Lípou jako v Bronxu. Jsou však i křesťané, kteří putují, aby mohli ve skutečném i duchovním pohybu žít život, který je krásný a stojí za to ho žít.

Prizma Smolenova pohledu na svět je unavující. Je to, jako byste chodili kamarádovi za holkou, pak od něj v průjezdu dostali pár facek a nato putovali po světě a viděli ho jako šedou, bezbarvou hmotu, která čeká na osvícení. Slyšíte od autora burcující slova o rozkladu světa, o konci křesťanství. Poválečná západní Evropa je však právě díky Německu, Belgii a Francii prostorem míru a relativního blahobytu. Vedle nových forem nevíry, duchovní beznaděje a bolesti tu stále existují miliony pramenů, které vyvěrají z nového, radostnějšího pochopení Kristova vykupitelského příběhu a ze kterých jeden druhému dává pít.

Proč na některý z těchto pramenů nenarazil Štěpán Smolen, je mi záhadou. Jde „po stopách ochočeného Boha“, sám s představami a vizemi, které nemají v reálném světě východisko. Ctím autorův prožitek, jít v jeho šlépějích ale nemohu. Sázím totiž na Boha, který není černobílý. Mám rád Západ, díky němuž jsem tím, kým jsem. Křesťanem.

Štěpán Smolen: Cesta na Západ. Po stopách ochočeného Boha (Hesperion 2018)

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Kultura, Zpravodajství



Aktuální číslo 13 24. – 30. března 2020

Šije celé Česko. Kláštery také

Když se řeholnice sesednou kolem stolu, většinou je to kvůli jídlu. V těchto dnech jsou však například u boromejek v centru Prahy na stole místo hrnce s polévkou hromada…

celý článek


Nová zkušenost?

„Co bylo, zase bude, co se stalo, zase nastane – není nic nového pod sluncem. Vyskytne-li se něco, o čem se řekne: ‚Hle, to je nové‘ – dávno to bylo v dobách, které…

celý článek


Naším úkolem je žít společenství

„Ty jsi Petr, a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou,“ pravil podle evangelisty Matouše Ježíš, když do čela rodící se církve postavil prvního…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají omezit šíření nákazy koronavirem, kdy bohužel distribuce Katolického…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay