Vydání: 2004/1 Kdyby nebylo věčnosti, 10.9.2004, Autor: Jaroslav Someš

NAD VÝSTAVOU JOSEFA ČAPKA V PRAŽSKÉM OBECNÍM DOMĚ
Koho by neokouzlily nahnědlé fotografie někdy z počátku minulého století! Nebo staré plakáty a cedule různých vystoupení! Či černobílé ilustrace z krejcarových dobrodružných románů, němé filmy s kdysi napínavým, leč dnes už naivně působícím dějem anebo malované střelecké terče a vývěsní tabule kupeckých krámů, pekařství, hospod a vináren!

Pokud vůbec šlo o díla zasahující do sféry výtvarného umění, byly to práce tvůrců většinou neškolených, což také bylo na výsledné podobě znát. Přesto v nich s odstupem let cítíme jistý půvab a poezii a také sympatické vědomí vlastní nedokonalosti a užitkovosti. Právem označil Josef Čapek celou tuto oblast za nejskromnější umění.Tak také nazval svou knížku esejů, věnovaných těmto 'pokleslým' sférám, kterou vydal v roce 1920 v nakladatelství Aventinum. A stejný název má i současná výstava v pražském Obecním domě, která konfrontuje ukázky z oné 'periferie výtvarného umění' právě s malířským dílem Čapkovým. Nejde přitom o výběr z celého jeho odkazu. Autorka výstavy Alena Pomajzlová se zaměřila převážně na rozmezí let 1914 až 1924, které je dnes ceněno jako vrchol Čapkovy tvorby (donedávna tak byly označovány naopak jeho práce z třicátých let). Právě v tomto období, zprvu výrazně poznamenaném kubismem, se totiž malířův vztah k 'nejskromnějšímu umění' projevuje nejzřetelněji. Postavy na obrazech jsou zjednodušeny do geometrických tvarů, jakoby byly poskládány z dětských stavebnic, mají v sobě strnulost dávných portrétních fotografií a drobný detail, který je doplňuje, několik písmen nebo číslic, znak jako kotva či hvězdička atp., se zdá být převzat z nějakého starého plakátu.V pozdější době k tomu přistupuje ještě snaha po jakémsi záměrném primitivismu, ne nepodobném půvabu zašlých střeleckých terčů a krámských štítů a někdy i světu dětských hraček a kreseb. Slavný obraz Muž s bednou, který je také vystaven, by - odmyslíme-li si jeho výtvarné kvality - mohl klidně sloužit jako vývěsní tabule nějaké bednářské dílny a přitom oblou vykroužeností figury a strnulostí postoje připomíná vysoustruhovanou loutku z dřevěného divadélka. Mimochodem - právě tento obraz inspiroval architekta Lukáše Velíška k originálnímu řešení výstavních prostorů. Obvyklé panely na zavěšování obrazů byly nahrazeny bedněním z bílých prken, které atmosféru expozice působivě podtrhují.V Čapkově tvorbě z tohoto dalšího období cítíme ještě ohlas expresionismu (např. ve dvou skvělých obrazech se shodným námětem a názvem Piják) a současně poválečný nástup surrealismu. V souvislosti s ostatními vybranými díly pak jisté vybočení představují dva oleje z počátku dvacátých let, Mrtvá v rakvi a Poutník. Svou koncepcí i barevností připomínají naivismus lidového malířství, ale předznamenávají také další vývoj Čapkova osobitého stylu (zastoupený na výstavě už jen letmo, např. skicou Muž s holí).

SPŘÍZNĚNÍ SOUPUTNÍCI
Pro zařazení do širšího kontextu bylo k Čapkovým dílům přiřazeno rovněž několik ukázek z tvorby jeho souputníků, např. Adolfa Hoffmeistera, Františka Muziky, Jindřicha Štyrského, Aloise Wachsmana či Jana Zrzavého, v jejichž pracích se vliv okrajové sféry výtvarného umění projevuje právě tak. Navíc tu můžeme vysledovat i vzájemnou spřízněnost mezi nimi a Čapkem. Například série jeho uhlů Hlava ženy z roku 1914 má mnoho společného s ženskými hlavami na známých kresbách Jana Zrzavého a Čapkovi Robinsoni jsou rodnými bratry Wachsmanova Námořníka z roku 1921. Doplněním výstavy je projekce ukázek z cyklu francouzských němých filmů o Fantomasovi, s jehož postavou se rovněž můžeme na Čapkových obrazech setkat.S výjimkou samotného názvu není skromnost v případě výstavy Nejskromnější umění na místě. Je to důstojný hold velkému českému malíři (který byl však také prozaik, dramatik, publicista a scénograf). A protože podstatnou část svého díla věnoval dětem, nezapomněli na ně ani pořadatelé. Přišli na dobrý nápad. Ke vstupence dostane každý malý návštěvník zdarma brožurku, která ho provede celou expozicí nejen pomocí reprodukcí, ale také různých otázek a úkolů. Výstava je otevřena každý den a potrvá do 29. února 2004.

Josef Čapek: Muž s holí (skica, olej, asi 1927)

Snímek Obecní dům v Praze