Vydání: 2008/7 Když je dítě v rodině hostem, 12.2.2008, Autor: Aleš Palán

Irsko je bezesporu zemí s největší koncentrací pouličních muzikantů v Evropě. Hráči na housle, kytaru či irskou lyru tu stojí skutečně za každým druhým rohem. Glen Hansard byl ještě před pár lety jedním z nich. Po Grammy je teď nominován i na Oscara. A spolu s ním mladá Češka Markéta Irglová. Už to samo o sobě je jímavý příběh. Že by bylo stále ještě možné dosáhnout úspěchu bez marketingu, ba jemu navzdory?

Děj nízkorozpočtového filmu Once, kde všechny ty skvělé písničky Hansarda a Irglové znějí, není příběhem těchto dvou muzikantů. Tak trochu by ale mohl být příběhem mnohých jejich vrstevníků – absence jmen obou hlavních filmových hrdinů k takovému zosobnění přímo vybízí. Mladou českou emigrantku zaujme v Dublinu jeden pouliční zpěvák a ona zaujme jeho. Společně nahrají pár písniček, při kterých se sblíží. Oba si otevřou svá srdce, ale na jejich dně naleznou své předchozí (nebo současné) partnery. A dokážou se k nim – bez nároku na zaručený výsledek – vrátit.
Once je křehký a uvěřitelný příběh. Je natolik pravděpodobný, že se s ním divák dokáže ztotožnit. Vyloženě mu drží palce, tak jako outsiderovi, který nastoupí k rozhodujícímu zápasu proti šampiónovi. Vždyť kolik z nás je šampióny... Nejsme mnohem častěji těmi outsidery, emigranty a pouličními zpěváky? K tomu, aby mohl divák přijmout snímek za svůj, napomáhá i civilní herectví Hansarda a Irglové. Jak váhavě například pronikají do taktů svého hitu Falling Slowly, když ho spolu na plátně poprvé – a hned z listu – hrají v prodejně hudebnin! Skladbu, kterou v reálu nahráli už na své předchozí desce (a která byla nominována na výše zmíněné ceny), trochu kazí; jakoby do ní teprve pronikali. Ovšem právě proto se mohou stát divákovi zasvěceným průvodcem po stejné cestě.

Česká emigrantka podruhé
Muzikál je komercí zprofanovaný žánr, přesto musíme Once za muzikál označit. Písně jsou jeho nedílnou součástí, děj na plátně nejen komentují, mnohdy ho i vysvětlují či posouvají dál; jsou zcela autentické. Takových muzikálů není v dějinách kinematografie mnoho, přesto existují – například Tanec v temnotách kultovního dánského režiséra Lars von Triera. Do očí bijící podobností je už fakt, že v obou snímcích vystupuje v klíčové roli česká emigrantka (v Trierovi ji hraje a zpívá islandská zpěvačka Björk), podobná je i jejich rodinná a sociální situace. To souznění je ale mnohem hlubší – práce s digitální kamerou, dokumentární způsob natáčení, zrovnoprávnění řečeného a zpívaného...
Once se nestane podobným úhelným kamenem ve vývoji žánru jako Tanec v temnotách. Oproti němu má ale jednu podstatnou diváckou výhodu: končí dobře a nestydí se za to. Veskrze pozitivní záležitostí pro českou kotlinu je pak úspěch Markéty Irglové. Takový úspěch, o kterém se slavíkům ve zdejší voliéře ani nezdá. Ať třeba prasknou závistí!

---

Soundtrack k filmu Once s Markétou Irglovou a Glen Hansardem se minulý týden vyhoupl do čela žebříčku prodejnosti hudebních CD v České republice.