26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Odešel důležitý svědek Arnošt Lustig

2. 3. 2011

|
Tisk
|

Vydání: 2011/10 Vtipálci v církvi, 2.3.2011

Ve věku nedožitých pětaosmdesáti let zemřel v sobotu 26. února nad ránem v Praze spisovatel Arnošt Lustig. Novinář a autor knih o holokaustu podlehl rakovině, s níž posledních pět let bojoval. Po Richardu Glazarovi a Rudolfu Vrbovi odešel další klíčový svědek, který masové vyvražďování Židů nejen přežil, ale vydal o něm i písemné svědectví. V případě Lustiga nešlo o jednu knihu, ale téměř o celé jeho literární dílo.

Noc a naděje, Démanty noci, Dita Saxová, Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, Hořká vůně mandlí – to jsou aspoň ty nejznámější knihy, v nichž zachycuje drastickou životní zkušenost Židů za druhé světové války a které mu získaly světovou proslulost. „Arnošt Lustig dokázal umělecky velmi přesvědčivě a nejlépe v české literatuře ztvárnit téma holokaustu,“ říká literární historik Jaroslav Med. Jeho slova potvrzuje i pražský arcibiskup Dominik Duka: „Myslím, že v Arnoštu Lustigovi ztrácí naše literatura jednu z nejvýznačnějších osobností. Byl věrný svému jménu, ale přitom témata jeho knih vůbec nejsou k smíchu. Byl to úsměv člověka poučeného utrpením a bolestí, ale přitom svobodného, protože uměl žít v pravdě.“ Arcibiskup Duka dále upozorňuje, že Lustigem odchází také onen triangl pražské české, německé a židovské literatury a kultury. „Židovská literatura vyrostla z kořenů Bible a Talmudu, ale stala se součástí jak české, tak německé kultury a co víc – stala se součástí i světové kultury. Ať Hospodin přijme velkého syna Izraele.“ Arnošt Lustig, který se narodil 21. prosince 1926 v rodině pražského maloobchodníka, musel za okupace kvůli svému židovskému původu opustit měšťanskou školu, vyučil se krejčím a v listopadu 1942 byl poslán s rodinou do transportu. A tak se v necelých šestnácti letech ocitl v Terezíně a následně poznal další „tábory smrti“ – Osvětim a Buchenwald. Během holokaustu přišel o velkou část své rodiny. Zejména zkušenost z Osvětimi přirovnával k peklu. „Otec šel z rampy rovnou do plynu. Nejhorší tam byla bezcennost lidského života. Já jsem přežil, protože místo mě zabili někoho jiného. Ani nevím, kdo to byl. Při selekci vždycky vybrali někoho vedle mě,“ vzpomínal Lustig. Nakonec v dubnu 1945 jako zázrakem uprchl z transportu smrti do Dachau a ukrýval se až do konce války v Praze. Právě zážitky transportu a koncentračních táborů představují hlavní téma jeho knih. Líčí v nich příběhy lidí, kteří musí čelit situacím krajního ohrožení. Jeho hlavní postavy nejsou hrdinní bojovníci, jsou to běžní lidé, kteří si ale uchovali vnitřní integritu i ve chvíli, kdy jsou zlem doslova drceni. „Zajímá mě člověk pod tlakem, jak se chová, jestli je schopen zachovat si důstojnost a čest – a kdy ji naopak ztrácí,“ řekl o svých postavách Lustig a v jednom rozhovoru dodal: „Domnívám se, že smyslem literární práce může být souboj dobra se zlem. O tom je všechno.“ V jeho případě šlo navíc ještě o naléhavou potřebu vydat svědectví.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou