Ochránkyně Šumavy se vrátila na své místo
Vydání: 2018/1 Tříkrálová sbírka začíná, 2.1.2018, Autor: Alena Scheinostová
Příloha: Perspektivy 1
Po dlouhých sedmadvaceti letech má mariánský poutní chrám v pošumavském Strašíně opět svoji Madonu. Historicky věrná replika milostné strašínské sošky byla slavnostně požehnána na svátek sv. Štěpána.
Do Strašína se po čtvrtstoletí vrátila socha Madony. Snímek farnost Strašín
Dřevěnou sochu Madony – Královny nebes se žezlem v ruce a dítětem v náručí daroval strašínskému kostelu koncem 15. století zdejší feudální pán Půta Švihovský, držitel hradů Švihova a Rabí. Kostel Narození Panny Marie se záhy stal jedním z nejvýznamnějších poutních míst v regionu a Strašínská Madona byla pro poutníky i pro místní obyvatele ochránkyní a patronkou celého Pošumaví. Socha figuruje také v místních pověstech – podle jedné z nich byla například korunována korunkou, kterou chudý chlapec lstí vyzískal na hadí královně, podle jiné Panna Maria s Ježíškem na rukou vystála ve skále u kostela důlek, z něhož později vytryskl léčivý pramen.
V roce 1990 pak tuto sošku z hlavního oltáře odcizil neznámý pachatel. „Ztrátu Strašínské Madony si místní lidé uvědomovali velmi naléhavě a s bolestí v srdci,“ popsal historik Muzea Šumavy Vladimír Horpeniak. „Originál je bohužel stále neznámo kde. Dnes jde o pečlivě zhotovenou repliku, kterou podle několika dochovaných fotografií a další dokumentace vytvořili specializovaní odborníci. Stalo se tak díky velkorysému sponzorskému daru anonymního dárce – zaníceného milovníka Šumavy.“ Na rekonstrukci plastiky, vysoké bez korunky 110 cm, se podíleli zkušení umělečtí restaurátoři-sochaři Lenka Kortánková a Rastislav Jacko, konzultacemi přispěl například kunsthistorik Jan Royt. Na základě odborného výzkumu vytvořili hliněný model, podle něj byla pak z hmoty zvané acrystal odlita socha, která byla nakonec ještě povrchově upravena, polychromována a pozlacena. Nyní je trvale umístěna v proskleném výklenku na hlavním strašínském oltáři.
Navštěvované poutní místo se stalo poustevnou
Základy kostela Narození Panny Marie na vrchu Hůrka ve Strašíně (asi 15 km od Sušice) pocházejí už z románského období, kdy místo spravoval řád johanitů. V letech 1736 až 1739 prošla gotizovaná stavba rozsáhlou barokní přestavbou, která jí vtiskla charakteristickou podobu s růžovou fasádou a trojicí věží s cibulovitými kopulemi.
Panství i s kostelem tehdy patřilo pasovskému biskupu hraběti Filipu z Lamberku a jeho rod pak Strašín držel až do roku 1848. V tomto období se kostel stal cílem vskutku masových poutí. Tuto tradici, stejně jako tradici dalších šumavských poutí, ukončily až události druhé světové války a let bezprostředně následujících.
V nedávné minulosti je pak Strašín spojen zvláště se jménem P. Františka Daniela Mertha, básníka a kněze pronásledovaného komunistickým režimem, který zde jako duchovní správce strávil v ústraní posledních dvacet let života. Zemřel zde roku 1995.
Z jeho rukou pochází další zdejší umělecká zajímavost – samorostová křížová cesta. V roce 1974 ji P. Merth vyřezal ze samorostů sesbíraných na procházkách po šumavské krajině a nainstaloval ji na pavlači fary. V roce 2015 prošla tato křížová cesta celkovou rekonstrukcí a bývá opakovaně k vidění na regionálních výstavách.
ALENA SCHEINOSTOVÁ
Sdílet článek na:
