Největší obraz sv. Václava byl na půdě
Vydání: 2011/32 Poutní deníky, 1.8.2011, Autor: Jiří Gračka
Měl být ozdobou hlavního oltáře olomoucké katedrály, místo toho ale obraz s námětem zavraždění sv. Václava ležel 160 let na půdě. Dílo, které dosud vidělo jen několik zasvěcených, chce nyní olomoucké arcibiskupství zpřístupnit veřejnosti a hledá pro ně vhodné umístění – plátno o rozměrech 8,5 x 5,1 metrů se totiž jen tak někam nevejde.
K prozkoumání obrazu, který ležel na půdě kroměřížského Arcibiskupského zámku, vyzval odborníky z Muzea umění Olomouc letos v únoru arcibiskup Jan Graubner. „Měli jsme problém najít prostor, kde by vůbec bylo možné plátno rozvinout,“ uvedl pracovník muzea Ondřej Zatloukal. Největší z obrazů sv. Václava vzbudil okamžitě velkou pozornost odborné veřejnosti. Jak zdůraznil historik umění Ivo Hlobil, dílo, které bylo v době vzniku plátna kritizováno jako extravagantní, se dnes jeví jako projev originality. Plátno, na němž je zobrazena scéna zavraždění sv. Václava, si v roce 1838 objednal u vídeňského malíře Antona Pettera (1781–1858) tehdejší olomoucký arcibiskup Maxmilián Sommerau-Beckh, který stál v čele olomoucké arcidiecéze v letech 1837–1853. Monumentální obraz měl být součástí nového vybavení olomoucké katedrály, arcibiskup však s hotovým dílem, na němž Petter pracoval šest let, nebyl spokojen. Z dochované korespondence vyplývá, že Petter zvolil pojetí odlišné od požadavků zadavatele. Arcibiskupu Sommerau-Beckhovi vadilo především zdůraznění postavy bratrovraha Boleslava v popředí malby a také chybějící svatozář Václavova. Umělec sice některé připomínky akceptoval a části obrazu přemaloval, ani poté však výsledek nebyl přijat a rozměrné plátno bylo uloženo na půdu kroměřížského zámku, kde se na ně téměř zapomnělo. V roce 1921 je sice nechal rozvinout archivář Antonín Breitenbacher, obraz ale vrátil zpátky, a na půdě tak ležel až do letošního února. Nově objevené dílo, které patří k největším plátnům v českých sbírkách, teď čeká na zrestaurování a podle odborníků to bude práce velmi náročná. „Desítky let v nevyhovujícím prostředí se samozřejmě na malbě velmi výrazně podepsaly,“ vysvětlila pracovnice muzea Jana Zapletalová. Nejasný je i další osud plátna, pro něž olomoucké arcibiskupství hledá vhodné umístění. Hovoří se například o zapůjčení pro vyprázdněný kostel sv. Václava v Opavě, podle Aleny Jemelkové z oddělení památkové péče nicméně arcibiskupství uvítá i nabídky od dalších zájemců. „Obraz je velmi atraktivní a mohl by zkrášlit mnoho prostor,“ uzavírá.
Sekce: Zpravodajství, Kultura, Články
