Vydání: 2008/39 Osobnost kardinála Josefa Berana, 23.9.2008, Autor: Jan Paulas

Přes čtyřicet krátkých i celovečerních dokumentárních filmů s duchovní tematikou nabídne návštěvníkům již sedmý ročník mezinárodního festivalu Film ve znamení ryby, který proběhne ve dnech 1. – 5. října v olomouckých kinech a především v sále Arcidiecézního muzea. Co zajímavého přinese, o tom hovoříme s ředitelkou festivalu Veronikou Müllerovou.

Magnetem letošního ročníku bude určitě film Velké ticho. Čím to je, že vzbudil v evropských kinech takovou pozornost?
V době, kdy opravdové ticho fyzicky téměř nemůžeme zakusit, chodíme se na něj dívat do kina. To neříkám jen proto, že jsme se letošní ročník rozhodli odstartovat téměř už legendárním filmem Velké ticho, ale protože obecně pozoruji po šesti ročnících Filmu ve znamení ryby velký zájem o vhled do prostředí za klášterními zdmi – a to jak ze strany filmařů, tak i diváků. Filmař, který se snaží pochopit a zprostředkovat ostatním život řeholníků, bere na sebe úkol, který jistě poznamená nejen jeho další pracovní směřování. Philip Gröning, autor Velkého ticha, čekal na povolení točit u kartuziánů 16 let, potom byl v klášteře sám – bez filmového štábu – půl roku. Vznikl tak film, který trhá v Evropě rekordy návštěvnosti. V našich kinech dosud bohužel neběžel a na festival jej zapůjčil Goethe institut.

Na festivalu uvedete ještě další snímky z klášterního prostředí?
Ano, film o životě benediktinů Ordo et Pax představí autor Piotr Mielech. Osobně se těším na společné setkání se Sándorem Mohi, jehož film o životě bratří benediktinů měl veliký úspěch na loňském festivalu. Letos zde představí svůj nový film Modlitba, který sice není o mniších – zachycuje velice pokorně život stařenky a stařečka – ale podobnost se životem v řeholi není čistě náhodná.
Fascinující je také přihlížet diskusím mezi autory, vyslechnout si jejich prožitky, které zakusili během natáčení. U takových filmů jako Velké ticho režisér stěží dosáhne autenticity, pokud se do prostředí, které chce zachytit, opravdu „nevnoří“. Proto jsem ráda, že máme možnost většinu autorů filmů na festival osobně pozvat a umožnit tak divákům nevšední zážitek, kdy mohou nahlédnout do „filmové kuchyně“.

Loni váš festival navštívil slavný polský režisér Krzysztof Zanussi. Kdo zajímavý přijede letos?
Festival staví především na osobních setkáních a vytváření nových vazeb. Z těchto důvodů není třeba soutěžní. V dnešní soutěživé době, kdy každý chce toho druhého předběhnout, se to možná zdá být chybou, ale pro festival je hodně důležitá idea pospolitosti, vzájemného naslouchání – ne soutěže. A kdo zajímavý přijede letos? Věřte, že všichni autoři filmů, kteří se na festivalu objeví, jsou něčím zajímaví. Pobýt s nimi je často hluboký zážitek. Někteří mají i známá jména a v kapse mnoho trofejí z jiných festivalů. Z českých autorů bych si rozhodně nenechala ujít setkání s Ivanem Vojnárem, Otakáro Schmidtem nebo Marií Kabošovou. Ze Slovenska se letos moc těším na Marka Poláčka, který objel velkou část takzvaného třetího světa při natáčení slovenských misionářů. Z Polska přijede již jmenovaný Piotr Mielech a pozoruhodný Krzysztof Zurowski. Po loňské expanzi maďarských filmů jsme se letos opět nechali s radostí doslova zavalit zajímavými maďarskými dokumenty a uvedeme také premiérovou novinku – hraný film Cesta Isky režiséra Csaba Bollóka, navržený na cenu Americké akademie Oscara za letošní rok. Nenechala bych si ujít ani setkání s Andrásem Dérem a Sándorem Mohim. Z Maďarska se letos v Olomouci představí také studenti jezuitské Univerzity Ference Faludi, na které studují obor kultura a média.

Co když jsem zdaleka, chtěl bych festival navštívit a nemám kde přespat...
Pak neváhejte kontaktovat pořadatele na www.filmveznameniryby.cz.