26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Na chvíli vylézt z celoroční ulity

28. 8. 2009

|
Tisk
|

Vydání: 2009/35 Proč tolik prší, 28.8.2009, Autor: Jan Paulas

O víkendu vyvrcholil v premonstrátském klášteře v Želivě již šestý ročník Mezinárodní letní školy duchovní hudby Convivium 2009. Za jeho letošním ročníkem se ohlížíme spolu s jedním z organizátorů, Pavlem Svobodou ze Společnosti pro duchovní hudbu, jinak též místopředsedou KDU-ČSL.

Kolik lidí přijelo a co zajímavého nového v Želivě zaznělo?

Dopadlo to výborně. Přijelo přes sto lidí (více ubytovací kapacity ani nedovolují), kteří spolu týden pěstovali liturgickou hudbu katolickou, ale i anglikánskou a pravoslavnou, starou i současnou. Želivští premonstráti nám poskytli příjemné útočiště a my jsme jim za to týden narušovali řádový život různými zvuky ze všech stran kláštera. Ale zdá se, že to přežili. Úplnou novinkou byla pro Convivium třída spirituálů. Dále jsme byli poctěni tím, že jeden z lektorů Marek Štryncl napsal pro Convivium původní polyfonní mši na téma gregoriánské mše Orbis factor. Nicméně i anglikánské nešpory či soudobá pravoslavná tvorba vlastně byly novinkami.

Proč podle vás jsou lidé uprostřed léta ochotni sbalit věci, přijet na týden, zaplatit si pobyt, sžívat se s cizími lidmi a učit se?

Týdenní hudební kurz není až takovou raritou, zato zaměření Convivia na liturgickou hudbu ano. Společnost pro duchovní hudbu je tady mimo jiné proto, aby dávala kůrové hudebníky dohromady, ačkoli se zabývají rozdílnými žánry a působí v různých církvích a církevních společenstvích. V Želivi jsme za pomoci lektorů českých (Marek Štryncl, Jiří Hodina, Veronika Höslová) i zahraničních (Nicki Kenned, John Bowley, Vincent Rigot, Grzegorz Cebulski a Terry François) objevovali bohatství naší společné záliby, duchovní hudby, a na chvíli tak vylezli z celoroční ulity našich kostelních sborů.

Jaký byl váš letošní nejsilnější zážitek z Convivia?

Ze setkání s lidmi, kteří se snaží zkrášlit naše bohoslužby, ze vzájemného sdílení zkušeností, radostí i strastí. Těch strastí mají chrámoví hudebníci dost: na jedné straně je zde potřeba krásné hudby jakožto součásti liturgie, na druhé straně narážejí na skromné prostředky lidské i materiální. Musejí se vypořádat též s občasným nepochopením své snahy ze strany duchovní vrchnosti. Oslovující je i setkání s lektory, kteří jsou všichni špičkoví profesionálové, ale chovají se úplně normálně, ne jako primadony.

Co si představit pod pojmem duchovní hudba? Je to ta, která se hraje v kostelích, nebo je určena přímo pro liturgii, či je to širší pojem a může to být i hudba, která se v kostelích ani nehraje?

Každou hudbu, jež se snaží vyjádřit něco, co člověka přesahuje, můžeme označit za duchovní. Ta její část, která je určena pro liturgii, je hudba liturgická. Hranice mezi nimi není striktní a záleží i na konkrétních okolnostech užití. Bude-li se někdo zajímat jen o jednu z nich, nutně bude jeho zájem kulhat. My se věnujeme především hudbě liturgické, koncertně pak i hudbě inspirované Biblí.

Mám na mysli konkrétně Mahlerovy symfonie, kupříkladu Vzkříšení a jiné, jejichž provozování v kostele naráží na problémy s povolením ze strany církevního úřadu. Kde je ta hranice, která duchovní díla jsou a která nejsou vhodná pro provozování v kostele?

To je dost komplexní otázka a na některé její části nejsme jako chrámoví hudebníci ani kompetentní odpovídat. Předně záleží na církvi (a dokonce té které), jak definuje, co to kostel vlastně je, k čemu je určen, co se v něm má dít, co může a co už nesmí. My se pak můžeme vyjadřovat k tomu, jaká konkrétní hudební akce je s takto definovaným posláním kostela v souladu a která už není. Jak my hudebníci, tak i část odpovědných osob v církvi jsme se ještě nenaučili pracovat s řádným užíváním kostela a s odůvodněnými výjimkami z tohoto řádu. Je nutno přiznat, že obavy ze zneužívání udělených výjimek jsou často oprávněné. Kdyby podle dobrého českého přísloví výjimky potvrzovaly pravidlo, nemuselo by tak často docházet k situaci, že se tak dlouho chodilo se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou