26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Jakub Deml o zimním putování

16. 12. 2004

|
Tisk
|

Vydání: 2004/51 Vánoční dvojčíslo, 16.12.2004, Autor: Jakub Deml

Když jsem před lety přišel jednou v zimě do Prahy k příteli Šaldovi, přivítal mne, pokud se pamatuji, těmito slovy: „Voní z vás země a les a sníh, na vás se jiskří hvězdy“ - malounko se odmlčev, sníženějším hlasem dopověděl: „My tady ve městě hvězd ani nevidíme!“

To je zvláštní, že před branou jeruzalémskou hvězda Mudrcům se ztratila. Oni nepřestali býti Mudrci, ale nevěděli si rady, i navštívili Herodesa. Jakmile vkročili do Jeruzaléma, dali se vésti už jen rozumem, neboť vědecky bylo zjištěno, že Mesiáš bude z rodu královského, obrátili se tedy k trůnu, který tu v lesku svém stál, jenže Proroctvím byl míněn rod královský sice, ale toho času bez trůnu, tedy bez moci, ne sice zaniklý, ale buďto vlastní vinou nebo sociálními politickými převraty a velikou chudobou jako harampátím zaházený. Takový rod také putuje.

Ba zdá se, že kromě chudých nikdo jiný ani neputuje. Jakápak je to chudoba, zaplatím-li si první třídu v Grandhotelu. 

Ať si nikdo nemyslí, že automobily nebo rozvoj aviatiky znamenají smrt a zánik všeho putování. Při světle slunečním fotografuje se rychleji - cvak, a už je to, ale má-li se zachytiti obraz tohoto světa a ve světle hvězd, trvá to mnohem déle, takže velmi chápu matku Pavly Kytlicové, která jednou do roka, obyčejně na jaře, musela se projíti pěšky: „najednou to na ni přišlo“ a ona se vydala na cestu a šla a šla několik dní, tak jako potok jde do řeky a řeka do moře, zdánlivě tedy nadarmo a jako bez cíle. Ale ona velmi ušlechtile a velmi vědomě šla vstříc tomu, co mělo přijíti až po smrti. Smrtí totiž člověk docela nic neztrácí.

Putování je něco tak lidského a přirozeného, že žádný člověk zdravého rozumu a zdravých smyslů se tomu nevyhne. Pan Florian putoval nejraději v zimě, když bylo vysoko sněhu, mnoho stupňů pod nulou a zuřily vánice. Za takových okolností se říká: „Dneska je tam čas, že bys ani psa z domu nevyhnal!“ Proto není divu, že za takových okolností poutní místa jsou docela prázdná: o půlnoci na takových horách, kde stalo se před věky zjevení, za našich časů potkáš jen četníka (máš-li štěstí) a dogu. Mnichové spí jak ty včeličky v úlu, mohli bychom je přenésti za hranice, nebudou věděti o ničem, neboť je zima. Ale právě v zimě za nejtužších mrazů o půlnoci na takových horách stávají se zjevení. Četník neví o ničem, mnichové spí, ale doga ví, proto vztekle štěká.

I člověk nejnešťastnější zatouží někdy odejíti z této země, a když tak putuješ sám a sám, zvláště v zimě opuštěnou a bílou krajinou, cítíš v srdci kratičké myšlenky jako praskot elektrických jisker a všecky mají jeden ustavičný smysl: „Právě teď jsem překročil hranici mezi smrtí a životem!“

Divíš se, že to bylo tak bezbolestné, a vzpomínáš na všecky, kterés tam na světě zanechal, jenže se ti zdá, že ty jsi zůstal na světě a oni že propadli do věčnosti. A v tomto pocitu lituješ nejen těch, kteří tě soužili a nenáviděli, nýbrž i těch, kteří tě milovali.

Bože, jak to bylo všecko nadarmo! Tak asi říkáš si v duchu a každý tvůj krok na dlouhanácké, umrzlé, prázdné silnici podobá se onomu pohybu člověka, který se pravicí chytá za čelo, aby si nějakou věc objasnil.

Když jsi tak sám na dlouhanácké, umrzlé, prázdné silnici, pohlcované ústy, jejichž horní čelistí je popelavě šedé nebe a čelistí dolní sněhová pláň, nemůžeš pochopiti, žes udělal to a to, ba pomalu začínáš věřiti, že se to vůbec nestalo, a nemůžeš pochopiti, žes dosud neudělal to a to!

Snad že ta dálka a prázdnota kolem tebe všecko nečisté z tebe střebe?

Ale kupodivu: teprve nyní chápeš plnost života, oddychuješ zhluboka a tvůj pohled, jako by nejedl sto let, hltá nebe a zemi a všecko, co v nich jest, a nemůže se smát, a kdyby se tu náhle zjevil člověk a řekl: „Přicházím z Betléma, viděl jsem to všecko na vlastní oči, i jdu vydat svědectví pravdě!“, nebudeš se ho ptát, co znamenají tato slova, ale podíváš se na jeho obličej a na jeho roucho, nic neřekneš a něco uděláš!

Z knihy Jakuba Demla Betlémský poutník (nakl. Trinitas 2004)

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou