Vydání: 2008/35 Máme doma prvňáčka, 26.8.2008, Autor: Jan Paulas

„Co jste nám to provedli?!“ říká možná rozrušená starší paní mladým ruským vojákům na fotografii ze srpna 1968. Ta je spolu s dalšími 269 snímky k vidění ve výstavní síni Mánes v Praze, kde až do 28. září probíhá unikátní fotografická výstava 1945 Osvobození... 1968 Okupace. Soubory osmi desítek českých a slovenských fotografů přibližují sovětské vojáky jednou jako osvoboditele a podruhé jako okupanty. Více o tom hovoříme s kurátorkou výstavy, fotografkou Danou Kyndrovou.

Výstava spojuje dohromady dva příchody sovětských vojsk do Československa. Co vás k tomuto spojení vedlo?
Všechno začalo tím, že jsem fotila odchod sovětských vojsk v letech 1990–91. Snímky jsem pak vydala knižně v roce 2003 a tehdy mě napadlo, že by bylo dobré shromáždit také fotky, které by ukazovaly jejich příchod – v roli okupantů v roce 1968, ale i osvoboditelů v roce 1945.
Je škoda, že se mi v Praze k srpnovému výročí nepodařilo najít prostory, kde by mohly být všechny tři události zachyceny pohromadě, a tak roky 1945 a 1968 jsou v Mánesu, zatímco kolekce snímků z odchodu sovětských vojsk je umístěna v ambitu františkánského kláštera na Jungmannově náměstí (viz rámeček).

Na výstavě najdeme vedle snímků renomovaných fotografů (Chochola, Ludwig, Honty, Hochová, Koudelka aj.) i zcela neznámé, patrně náhodně pořízené fotografie. Jak jste se k nim dostala?
Fotky jsem vyhledávala přes čtyři roky, takže jsem oslovila téměř všechny fotografy (či jejich vdovy), u nichž jsem předpokládala, že by mohli něco mít. Pak se o mém „pátrání“ už vědělo a někdy mi sami lidé dávali tipy. To se týká fotek z roku 1968. V archivech či muzeích jsem zase našla spoustu i neznámých snímků z roku 1945 – toto období je v těchto institucích docela slušně zastoupeno. V dřívějších dobách se ale moc neukazovaly takové ty lidské fotky, na nichž jsou vojáci unaveni, kde vypadají dost uboze nebo třeba koketují s ženskými. V tom si myslím, že výstava nabízí na sovětská vojska nový pohled, bez ideologických kritérií.

Výstava je přínosná i tím, že zde najdeme nejen fotografie z osvobozené či okupované Prahy, ale i z ostatních měst. Překvapily vás nějaké mimopražské snímky?
Překvapil mě hlavně Liberec, odtud jsou opravdu skvělé fotky, jejichž autorem je pan Václav Toužimský, velmi interesantní stařík. Je mu 75 let, takový typ beatnika se šedivým copánkem, který dodnes fotí svatby na radnici. Já jsem po něm pátrala jako po neznámém autorovi jedné výtečné fotky a byla to velká detektivka. Nikdo nevěděl, kdo to fotil – až v libereckém archivu, kde jsem rovněž pátrala, se ke mně přitočila uklízečka, která tam zrovna vytírala podlahu, a povídá: „No, to fotil Vašek Toužimský.“ Když jsem ho poté našla, vytáhl šuplík a měl v něm špulky filmů (kdysi mu je zabavila StB a byly mu vráceny až po listopadu 1989). Filmy jsem zpracovala a na výstavě z nich vznikla pozoruhodná série fotek z Liberce.
Krásné a neznámé fotky jsou ale třeba i z Bratislavy od pana Tibora Borského. 

Na výstavě je zastoupena také vaše maminka, a to snímky z roku 1968. Dozvěděla jste se, jak vznikaly?
Moje matka, Libuše Kyndrová, je fotografkou a v té době pracovala v nakladatelství Orbis v redakci pohlednic. Její tehdejší šéf rozhodl, že se o srpnu ´68 vydá soubor pohlednic, a tak vyslal redaktory do pražských ulic fotit. Tento soubor samozřejmě nikdy nevyšel. Matka má skvělé fotky například z dramatických okamžiků před rozhlasem. Myslím, že i její snímky jsou určitým objevem, který mě o to víc těší.

K výstavě vyšla také obsáhlá stejnojmenná publikace, kterou jste rovněž uspořádala. Jde o stejnou kolekci snímků, která je na výstavě?
V knize je 285 fotek, na výstavu se jich vešlo asi o 15 méně, takže je to téměř totožné. Kvůli této krásné, výpravné publikaci jsem strávila dvě noci v tiskárně, abych pohlídala tisk. Ale výsledek stojí za to.

---

Ruští vojáci u františkánů
Odchod sovětských vojsk z Československa v letech 1990–91 mapuje výstava fotografií Dany Kyndrové v ambitu františkánského kláštera na pražském Jungmannově náměstí. Přes sedmdesát černobílých i barevných fotografií zachycuje přelomové období novodobých českých a slovenských dějin – ukončení tzv. dočasného pobytu sovětských vojsk na našem území. Autorka se zaměřila především na postihnutí atmosféry v sovětských kasárnách, která v sobě nesla již předzvěst rozpadu sovětského impéria. Ubohost a apatie řadových vojáků uprostřed omšelých agitačních komunistických kulis tak nejen symbolizuje probíhající agónii totalitního systému, ale zároveň budí soucit s prostým člověkem, který často bývá jen loutkou velkých politických her. K výstavě, která potrvá už jen do 7. září, patří i doprovodná publikace „Odchod sovětských vojsk 1990–1991“, kterou vydalo v roce 2003 nakladatelství KANT.
(red)