Vydání: 2006/32 Koníčky duchovních, 7.8.2006, Autor: Matúš Demko

Zvednuté ruce nad hlavou. Skákající, zpívající, tančící a bavící se lidé. Klečící zpěvák, který v jedné písni zpíval dokonce s megafonem a v jiné stanul na ramenou diváků. Na jeho otázku „Chcete Boží oheň?“ zazněla hromadná odpověď „Ano!“ Záběry z právě skončeného Czech Techu? Ne, tak to vypadalo na koncertě britské gospelové kapely Delirious? na letošním festivalu Colours of Ostrava.

Delirious? jsou českému publiku poměrně neznámí. Přitom v USA prodávají více alb než Robbie Williams a na turné byli s Bryanem Adamsem či Bon Jovim. Letos na jaře koncertovali v Indii před milion dvě stě tisíc lidmi. Pětice Angličanů - Martin Smith (zpěv, kytara), Stuart Garrard (vokály, sólo kytara), Jon Thatcher (baskytara), Tim Jupp (klávesy) a Stew Smith (bicí) - pochází z Littlehamptonu ve West Sussexu. Jako kapela existují téměř patnáct let. Jejich hudební příběh se začal psát v roce 1992, kdy hráli pro mládež a snažili se ji tím přilákat do církve. Důležitým okamžikem byla pro Martina Smithe a Jona Thatchera vážná dopravní nehoda. Martin se tehdy naplno rozhodl pro Boha a hudbu.
Své první album Cutting Edge 1&2 vydali v roce 1994. Do roku 1996 se neoficiálně nazývali Cutting Edge Band, teprve potom se přejmenovali na Delirious?, což v překladu znamená Bláznivý?. Na svém kontě mají zatím 15 singlů a 14 alb - např. King of Fools, Glo, Deeper nebo vloni vydaný The Mission Bell.
Delirious? spolu nejen hrají, ale dokonce tvoří jednu velkou rodinu. Martin, Stew a Tim se totiž oženili s třemi Jonovými sestrami. Na otázku, zda tak manželky snadněji tolerují jejich častou nepřítomnost doma, odpověděl frontman kapely Martin Smith diplomaticky: „Nemohu říct, že to našim manželkám nevadí. Na druhou stranu je to život, který nám byl určen, a musíme se s tím vyrovnat.“ V písni God You Are My God (Bože, jsi můj Bůh) zpívají, že budou chválit Boha tak dlouho, dokud budou žít, protože je toho hoden. Takoví jsou Delirious?. Blázniví...? Jak pro koho.

Čtyři otázky pro Delirious?:
Co vás při skládání vašich písní inspiruje?
Thatcher: Protože jsme křesťanská kapela, tak samozřejmě Bible. Ale jinak je to pozorovaní všeho, co se kolem nás děje a co nám Bůh dává zakoušet.

Co si myslíte o gospelové hudbě, vyvíjí se, posouvá se někam?
Garrard: Slovo gospel znamená dobrou zprávu - evangelium. Dobrou zprávu pro celý život. V posledních letech je trendem, že se tato hudba soustřeďuje spíše na worship, tedy chvály. Worship znamená, že člověk může chválit celým srdcem a může chválit všechno. Je skvělé, že jsme mohli vystoupit na této akci (festival Colours of Ostrava - pozn red.), která není křesťanská, a přesto jsme stáli před publikem a zpívali o dobré zprávě.

Co to znamená být křesťanskou kapelou v současném světě?
Smith: Odpověď by měla směřovat k tomu, co to znamená být křesťanem v současném světě. Ve 21. století nemůžete být křesťanem, aniž by se to stalo součástí vašeho statu quo, vašich životních postojů. My jako kapela máme k dispozici pódium a mikrofon, ale měli bychom se zajímat i o ty, kteří nemůžou zpívat, ale mají co říct k otázkám spravedlnosti ve světě.

Jak se vyrovnáváte s popularitou?
Jupp: Nemám pocit, že bychom byli jiní než v době, kdy jsme začínali. Jsme si vědomi toho, že nás někteří lidé znají, ale cítíme se být pořád těmi samými lidmi. Jsme úplně normální.