Vydání: 2008/13 Jsem starý, nemůžu najít práci, 25.3.2008, Autor: Lukáš Jirsa

Scénárista a režisér Bohdan Sláma se ve svém třetím celovečerním filmu pustil na tenký led. Jeho Venkovský učitel vypráví příběh mladého homosexuálně orientovaného člověka, který odchází z Prahy a hledá klid na jihočeském venkově. Předchozí filmy Divoké včely a Štěstí ukázaly, že Sláma umí „hledat“ v duši člověka, a Venkovský učitel tuto schopnost potvrzuje.

Bohdan Sláma je mezi českými filmovými tvůrci výjimečnou osobností. Své filmy nejen režíruje, ale také si k nim sám píše scénáře a hledá náměty. Navíc v nich klade sám sobě i divákům otázky, které jsou skutečně důležité a pro život každého z nás zásadní. Jeho filmy vyprávějí o nikdy nekončící potřebě člověka najít lásku a spočinutí v druhé osobě.
Venkovský učitel nabízí několik umně propojených linií, jejichž společným jmenovatelem je jinakost. Učitel přírodopisu (Pavel Liška) přichází do jihočeské vsi. Jeho příchod od počátku budí podezření. Proč učitel z pražského gymnázia jde na vesnickou základku? Buď něco provedl a odchází sem za trest či ze strachu, nebo je to naivní snílek, který na vesnici hledá klid a blízkost mezilidských vztahů – říká si místní ředitel. V případě Slámova učitele možná obojí.
Téma homosexuality je v současnosti velice medializované. Možná i proto, že se dotýká základních lidských potřeb a homosexuálové nemohou být jednoduše odsouzeni jako hříšní, a proto zavrženíhodní lidé. Katolické učení odlišuje homosexuální orientaci a homosexuální chování. Je velikým kladem Venkovského učitele, že toto rozlišení také zachovává, dokonce i zdůrazňuje. Bohdan Sláma s výjimečnou citlivostí vymodeloval postavu učitele jako člověka, který své odlišné sexuální orientaci nepodléhá a nehledá okamžité uspokojení svých pudů. Naopak, mladý učitel se snaží najít cestu, jak se důstojně vyrovnat se svojí odlišností. „Odlišnost, to je dar, nebo taky past,“ říká v jedné ze scén učitel svým žákům. A proměna takové pasti v dar je též jedním z témat Slámova příběhu.

SÍLA ODPUŠTĚNÍ
V novém působišti se učitel sbližuje s Marií (Zuzana Bydžovská), vdovou a matkou, starající se nejen o hospodářství, ale především o svého dospívajícího syna (neherec Ladislav Šedivý). Pohledný mladík vzbudí u učitele hluboké city. Pavel Liška dokázal skvěle ztvárnit člověka, který žije v neustálém sevření, v pochybách o sobě samém, o svém místě na světě. Dokázal zachytit duchovní hledání své postavy, která je od příchodu do vesnice, kdy právě bijí zvony ve zdejším kostele, konfrontována nejen s druhými lidmi, ale i s otázkami víry a svědomí. V Praze by možná hlas zvonů přeslechl, ale na vesnici mají zvony stále ještě své místo vedle štěkání psů, kokrhání kohouta a úpění cirkulárky. Učitel sice i na vesnici svému pokušení podléhá, nezůstává však ve svém selhání, ale jasně ho poznává a rozhoduje se žádat o odpuštění. „Naše postavy nenajdou lásku, ale najdou hluboké přátelství. Aby k tomu mohly dospět, musí být schopny odpustit. Schopnost odpuštění považuji za největší vynález člověka. Schopnost odpuštění pomáhá obnovovat víru ve smysl člověka,“ říká Bohdan Sláma.
Venkovskému učiteli můžeme vytknout určité dílčí nedostatky, jako je ne zcela podařené vedení neherců (kromě výborného Ladislava Šedivého) nebo určitá vykonstruovanost některých motivů. Jako celek je ale Venkovský učitel potvrzením Slámova talentu. Musíme ocenit nejen řemeslnou nadprůměrnost filmu, ale především jeho snahu o nacházení skutečně důstojného lidského jednání a smýšlení.