26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Když je rodina kolem stolu tak trošku větší

15. 12. 2009

|
Tisk
|

Vydání: 2009/51 Vánoce, 15.12.2009, Autor: Michaela Straková

Jak vypadají Vánoce v rodině, si dokáže představit valná většina katolické populace. Jak prožívají připomínku Kristova příchodu na tento svět v řeholní komunitě, to už je trošku oříšek. Navštívili jsme proto čtyřicet sester z kongregace sv. Cyrila a Metoděje v jejich generálním domě na Velehradě. Svátky tu sestry prožívají společně – podobně jako v rodině.

„Jsme tu jedna velká rodina, příprava na svátky je podobná jako jinde, jen klademe velký důraz na duchovní prožívání,“ potvrzuje generální představená sestra Kateřina Němcová s tím, že se snaží mít vše připraveno dopředu tak, aby v samotný Štědrý den nebyl už žádný velký spěch. „Úkoly si rozdělujeme – asi týden dopředu chystáme cukroví, především vanilkové rohlíčky a linecké pečivo.“ Pečou především mladší sestry, ty starší pomáhají cukroví slepovat a zdobit. „A také už od listopadu louskají ořechy,“ doplňuje sestra, která pracuje v kuchyni, a prozrazuje, že např. linecké těsto chystají ze šesti kilogramů mouky. Kromě cukroví se dopředu zdobí stromky a těsně před Štědrým dnem sestra představená v kapli sestaví betlém: „Nejprve ho postupně sneseme z půdy, kde je celý rok uložen. Pak postavíme konstrukci, podklad nazdobíme mechem a na to postupně skládáme pryskyřicové figurky, kterých je asi pětadvacet,“ popisuje svůj úkol sestra představená. Stromky i betlém zůstávají nerozsvícené, Ježíšek v jesličkách ještě není nebo je přikrytý. Vedle Betléma je připraven malý stolek s olejovou lampičkou na Betlémské světlo – zatím bez plamínku: „Jak skauti před Vánoci dorazí, nechávají světlo v bazilice. Odtud si je na Štědrý den přineseme. Lampičku rozsvěcujeme až těsně před nešporami,“ popisuje sestra Kateřina. Plamínek pak hoří v kapli nepřetržitě po celý oktáv – až do prvního ledna.

ŠTĚDRÝ DEN V KOMUNITĚ

Štědrý den začíná ranní modlitbou a mší svatou v kapli, při které se zpívá píseň „Betléme, slyš Spasitele“, na niž byly sestry zvyklé v klášterech. „Celková atmosféra je dělaná tak, abychom mohly tento den prožít společně a v klidu, mít čas jedna na druhou. Velkou část dne prožíváme v kapli,“ říká sestra Kateřina. „Na hmotných dárcích naše Vánoce nestojí, nejkrásnější a nejdůležitější je pro nás slavnostní prožití liturgie.“ V tento den se vždy vzpomíná na všechny sestry v kongregaci, zvlášť na ty zemřelé. Většina sester je už důchodového věku, režim dne je přizpůsoben jejich možnostem. Po ranní mši se mladší sestry rozejdou do práce – pomáhají těm starším péčí, vaří v kuchyni nebo připravují stůl. Oběd je jednoduchý – polévka s chlebem nebo krupice. Slavnostní večer začíná v kapli prvními nešporami ze slavnosti Narození Páně, při kterých se poprvé rozzáří jesličky i stromeček. Z kaple jde celá komunita navštívit na pokoje sestry, které jsou trvale upoutány na lůžko a nemohou být u štědrovečerního stolu. Popřejí jim pěkné svátky a zazpívají koledy. Každá z těchto sester má i ve svém pokojíku malý stromeček s betlémkem, aby i ony zažily vánoční atmosféru. Na stole v jídelně plápolají svíčky. Sestry vchází dovnitř a zpívají Narodil se Kristus Pán. Až poté rozsvítí velké světlo. Navzájem si popřejí pěkné svátky, přečtou si přání od provinční představené a od otce arcibiskupa Graubnera. Jídlo začíná tradičním kulatým oplatkem s medem. Polévka je rybí, hlavním pokrmem je kapr s bramborovým salátem.

PRASTARÉ ZPĚVY A VZPOMÍNKY

Po večeři zůstávají sestry u stolu, zpívají koledy, recitují básničky a ty starší vzpomínají, jak se slavily Vánoce dřív. Zazní i písně ze starých zpěvníků, které se už dnes nezpívají, protože nejsou v kancionálu. Avšak starší sestry je znají, protože je zpívaly před šedesáti lety ve sborech a klášterech. Dárky si navzájem sestry nedávají, pouze od sestry představené dostanou drobné pozornosti. V devět hodin zakončují den slavnostní mší svatou. Po ní jdou ty starší už většinou spát, některé z mladších se zúčastní půlnoční mše v bazilice. Na Hod Boží hod všechny společně sledují promluvu Svatého Otce Urbi et Orbi. „Pamatuji si, že když jsme byli malí, hrozně moc jsme chtěli jít na půlnoční, ale vždycky jsme to zaspali,“ vzpomíná na své zážitky z dětství sestra Kateřina. „Škemrali jsme, aby nás rodiče vzali s sebou. Vím, že už jsem to jednou měla slíbené, ale šla jsem si po večeři lehnout a pak mi bylo strašně líto, že jsem nemohla jít. Rodiče tvrdili, že se mě snažili vzbudit, ale nešlo to,“ pokračuje. „Dodnes si pamatuji na svou první půlnoční. Byl plný kostel, plno lidí. Byli jsme namačkaní až u mřížky. Konečně jsem se cítila jako dospělá,“ vzpomíná sestra Kateřina na dobu, kdy chodila do druhé třídy na základní škole. „Úplně matně si vzpomínám, že ta liturgie byla ještě postaru – mše svatá začínala kázáním. Starší dva bratři tehdy ministrovali a smáli se, že oni nemusí moc rychle do kostela, protože jsou ještě před kázáním v sakristii. Ale my musíme,“ uzavírá vyprávění s úsměvem.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou