Karakoš už není mrtvé město
Vydání: 2021/11 Poutník míru, odpuštění a bratrství, 9.3.2021, Autor: Alena Scheinostová
Záhy po vypuknutí expanze tzv. Islámského státu v Iráku se pustila do pomoci místním obyvatelům Charita ČR. Jak vypadá dnes, o tom hovoříme s jejím regionálním manažerem pro tuto oblast EVŽENEM DIVIŠEM.
„Nechť zbraně mlčí! Hlas ať je dán tvůrcům pokoje, malým, chudým, prostým lidem, kteří chtějí žít, pracovat a modlit se v míru,“ vyzval papež v Iráku. Na snímku jej zdraví erbílské děti. Snímek Profimedia
Charita ČR založila svou první iráckou kancelář v roce 2015 v Erbílu v autonomním iráckém Kurdistánu. Kde všude pomáháte nyní?
Stále převážně na severu v iráckém Kurdistánu, ale pracujeme také na území federálního Iráku, například v dříve převážně křesťanském Karakoši. Teď už neposkytujeme urgentní humanitární pomoc, protože se země přece jen postupně stabilizuje. Spíše lidem pomáháme s obnovou zdrojů obživy, typicky se znovuzahájením drobného podnikání nebo rozšířením toho stávajícího, aby se rodiny dokázaly bezpečně uživit, případně se vytvořila nová pracovní místa. Pomáháme rovněž zemědělcům, nejčastěji drobným pěstitelům nebo chovatelům dobytka. Například jim rozdáváme osivo či nezbytné nářadí a nástroje, případně poskytujeme poradenství, aby dovedli hospodařit efektivněji a vypěstovali na svých pozemcích více.
Kdo je obvyklým příjemcem vaší pomoci?
Určující je potřebnost těch lidí. Nezáleží na vyznání ani na národnosti. Iráčané v nouzi se najdou právě tak mezi křesťany jako mezi muslimy nebo třeba jezídy. Na druhé straně je postavení křesťanů v Iráku specifické už tím, že v době expanze IS byli přednostními cíli: IS samozřejmě šikanoval i muslimy, křesťané ale byli přece jen více „na ráně“. Jejich počet v posledních letech razantně klesá, v osmatřicetimilionové populaci je jejich čtyřsettisícová komunita mizivou menšinou. Což má pochopitelně důsledky pro jejich postavení i další perspektivu. Kam pomoc směřuje konkrétně, je pak dáno zadáním donorů. Charita ČR je financovaná především velkými institucemi, které peníze poskytují s tím, kde mají být využity.
Odkud dnes plynou peníze „na Irák“ především?
Je zajímavé, že globálně peněz pro pomoc této zemi ubývá. Práce v Iráku byla v roce 2017 financovaná zhruba z 50 % Českou republikou (prostřednictvím humanitárních programů Ministerstva zahraničí a Ministerstva vnitra), zatímco v roce 2020 tento podíl klesl pod 5 %, což je však dané především růstem rozpočtu našeho iráckého programu. Jeho většinu dnes pokrýváme z prostředků agentur OSN. Prostředky na obnovu země poskytují i další mezinárodní organizace (jako Mezinárodní organizace pro migraci) nebo rozvojové agentury řady západních států. Opakovaně nám poskytuje peníze také Česká biskupská konference. Výhodou stabilnějších poměrů v Iráku je, že už lze pomoc plánovat ve větším klidu, a tak peníze využít promyšleněji a efektivněji.
Právě prostřednictvím ČBK takto pomáhají i čeští dárci iráckým křesťanům. Sbírku na jejich podporu biskupové vyhlásili poprvé již roku 2018 mj. na stránkách KT.
Přáním ČBK je podpořit místní křesťanské komunity a peníze ze sbírek od drobných dárců v Česku určili právě na tento účel. Od roku 2019 nám takto poskytli už miliony korun na pomoc křesťanům v Karakoši. Přímo v tomto městě a v jeho okolí jsme rekonstruovali desítky domů a od loňska i tam pomáháme rodinám obnovit obchůdky, dílny či hospodářství. V týmu máme kolegy, kteří mají dobré kontakty v místních syrsko-katolických farnostech a díky tomu dokážou vytipovat ty skutečně potřebné, kteří by si jinak na nohy nepomohli.
Jak to dnes v Karakoši vypadá? První záběry po osvobození z rukou tzv. IS v říjnu 2016 ukazovaly skutečné „město duchů“.
To už dnes neplatí. Lidé se sem postupně vracejí, řada domů je opravených, dá se tu opět bydlet, pracovat, chodit do školy. Lidé mají pitnou vodu, a není-li zrovna v síti výpadek, pak i elektrický proud. Ovšem k tomu, co bychom označili za optimální, mají ještě daleko.
(sch)
Sekce: Články, Zahraniční, Zpravodajství
