To chce hodně odvahy, konec roku je časem "zranitelného povrchu". Právě zlom pohodlí života v přírodě volal po intimním domácím. Ovšemže i předhové navštěvovali pastoušku, čí lépe poslali děti, neb to pro ně bylo výchovné, poznat cizí, obdarovat je a zpětně reflektovat potíže vlastní domácnosti.

Lidé neusazení, neusedlí, ovšem trpí nutkavou aktivitou pod příkladným nátěrem, poznávat, bavit se, užít si kulturu, potěšit se. Zda to také útěcha trvalejší, nejsem si jist.

Ale Vánoce jsou pro slabší, dětství i v paláci není hračka, a tak oslavené dítě je nějak dobrou zprávou dětem co se oslaveně třeba zrovna necítí. Zda jim chybí jen sourozenci, nebo víc?