Na prvorepublikovou tradici Národních poutí do Svaté země navázalo v závěru minulého týdne tisíc poutníků ze všech koutů ČR, kteří v čele s českými a moravskými biskupy prožili čtyři dny v Izraeli a Palestině.

Působivou scenérii Pole pastýřů, kde poutníci prožili druhou bohoslužbu, vytvářely především kamenité kopce, které se prakticky nezměnily od doby, kdy po nich kráčel Ježíš Kristus. Snímek Roman Albrecht

Tak velká skupina by mohla jen velmi těžko společně putovat po Svaté zemi. Řada míst, která poutníci navštívili, by takové množství lidí ani nepojala. Proto se rozdělili do menších skupin a všichni společně se sešli jen na třech velkých bohoslužbách, pro něž pořadatelé zajistili exkluzivní prostory v místech spojených s životem Ježíše Krista. Slavnostní mše v češtině doprovázené Svatocecilskou hudební jednotou z Ústí nad Orlicí a scholou z Kolpingovy školy ve Žďáru nad Sázavou se konaly na hoře Blahoslavenství, kde Ježíš pronesl Horské kázání, a na Poli pastýřů, kde anděl zvěstoval pastevcům narození Spasitele. Závěrečná bohoslužba se pak konala přímo v Jeruzalémě.

První dvě mše se odehrávaly pod širým nebem a díky velmi příznivému počasí je mohli poutníci prožít skutečně nerušeně. A to přesto, že těmito místy neustále proudí davy poutníků. Jen na hoře Blahoslavenství byl celý areál pro poutníky z jiných zemí uzavřen. Pole pastýřů bylo otevřené zase všem, ale ostatní skupiny poutníků se chovaly natolik ohleduplně, že bohoslužbu nijak nenarušily. „V Jeruzalémě není možné uspořádat mši pod širým nebem, proto jsme zvolili kostel sv. Anny,“ objasnil P. Pavel Dokládal, koordinátor celé pouti. Do chrámu se sice vešla jen zhruba polovina poutníků, ale ostatní se účastnili bohoslužby v ozvučeném prostoru přilehlé zahrady uprostřed arabské čtvrti v Jeruzalémě. Ve stínu minaretů a jen pár kroků od Božího hrobu a Ježíšovy křížové cesty tak poutníci prožili závěr Národní pouti.