26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Dům zkoušený, ale pevný

31. 1. 2005

|
Tisk
|

Václav Vaško vydal knihu o osudech katolické církve v Československu, přesněji řečeno její první díl. Zamýšlená trilogie má jméno Dům na skále. Prvním dílem je Církev zkoušená, pojednává poválečnou dobu a první roky po převratu v únoru 1948. Chystaný druhý díl (Církev bojující) připomene procesy padesátých let, třetí (Církev nepokořená) pak léta šedesátá.

Vydání: 2005/6 Katolíci a hudba, 31.1.2005, Autor: Petr Příhoda

Kleió, Apollónova múza, která pečuje o umění dějepisné, si s autorem podivně zahrála. O protivenstvích církve za komunistické diktatury napsal ještě za disidentských časů, tedy v situaci pramenné nouze, dvousvazkovou Neumlčenou (1990). Listopad 1989 mu však naplno otevřel dříve nedostupné archivy. Tím ho zavalil množstvím pramenného materiálu, jehož zpracování by si žádalo několikaleté úsilí odborného týmu. Co teď?

Vaško odolal pokušení stát se odborným historikem. Ujal se skromnější úlohy „kronikáře katolické církve“, jak sám říká. Z množství pramenů vyčlenil zvláště významná témata (počínal si tak i při psaní Neumlčené). Dostupnost zdrojů mu umožnila větší výběr. Sřetězil ty výmluvné „kauzy“ v souvislý příběh, který předkládá s dovedností talentovaného vypravěče. Před čtenářem tak vyvstává působivé panoráma, zapomenutá souvislost, kterou měli v podobě „oral history“ předávat otcové synům a dědové vnukům - což se, jak víme, nedělo. Jde zde tedy především o obnovu naší kolektivní paměti.

Církev zkoušená začíná poválečnou situací. Nejbolavějším tématem bylo tehdy Slovensko, válečná minulost jeho režimu, jeho kléru a episkopátu. Téma v Česku vnímané povrchně a často jen černobílou optikou komunistické interpretace. Zde je možnost si své představy aspoň doplnit a poopravit. Autor nás pak provede zlověstným rokem 1947. Má-li kdo ještě stále naivní představu o kvalitě naší předúnorové „demokracie“, pak zde má příležitost vystřízlivět. Poté přichází zlom: únor 1948. Následující kapitoly jsou ty nejpoučnější. Právě tehdy, v letech 1948 a 1949, začal frontální útok nového režimu na katolickou církev, jím pokládanou za „nepřítele číslo jedna“: obklíčit, uzavřít – a stisknout (další svazek, Církev bojující, to už bude jen škrcení a chroptění církve ležící na lopatkách).

Před čtenářem vyvstane v plastické podobě na jedné straně rafinovanost představitelů totalitní moci (Čepičky, Gottwalda, Kopeckého aj.) a na druhé straně vskutku heroický odpor církve, především jejího episkopátu, českého i slovenského. Žádné opatrnictví, taktizování, předčasné házení flinty do žita. Ne, je to uvážlivý boj s otevřeným hledím na ztracené vartě, a přesto do posledního dechu. To až později, až církev téměř vykrvácí, se budeme u některých jejích představitelů, režimem tolerovaných, setkávat se zakřiknutostí, podlézavostí. Toto je však slavná doba naší církve, měli bychom o tom vědět. Autor nepodlehl pokušení ji patetizovat; právě v těchto kapitolách se nejčastěji dovolává archivních pramenů.

Václav Vaško, nikoli pouhý kronikář, ale angažovaný letopisec, už není žádný mladík, má toho před sebou ještě mnoho, dva další díly. Prosme, ať je mu dán čas i síla dílo dokončit. Jistě nám pak poskytne cenná poučení. Zauvažovat si však můžeme i dnes. Tehdy, v letech 1948 až - řekněme - 1956, byla definitivně rozbita podoba církve, která se u nás plynule utvářela cca od druhé poloviny 19. století. O její zhoubu by jistě usiloval i nacismus (vizme jeho kroky tím směrem v Německu); ten ale vládl jen krátce a církev se zatím „nedostala na řadu“. Na růžích ustláno neměla ani předtím, liberální a levicové prostředí první republiky jí příliš nepřálo, ale byl to právní stát, který respektoval občanské svobody. Zmíněné období znamená zlom. Co přežije, vzejde pouze z trosek katastrofy, jíž se nedalo zabránit.

Vaškova kniha si hledí samotné církve, nikoli třeba lidové strany, to by bylo na jinou knihu. Okrajově si všimne osudů tělovýchovné organizace Orel. Tu a tam zaznamená solidární reakci tzv. prostých věřících, zejména na slovenském a českém venkově. Přiznám, že je mi nesnadno být objektivním recenzentem knihy, jsem totiž také pamětníkem. Čtu o těch událostech už bůhvípokolikáté – a pokaždé se nemohu ubránit emocím: rozhořčení, hněvu, lítosti, útrpnosti a studu. Zajímalo by mě, jak na tyto události reagovali nejen věrní věřící, ale i další sektory a segmenty české společnosti. Mám vlastní vzpomínky, ty ale nejsou reprezentativní. Dočkám se takového poučení? Sotva, o tom i archivy mlčí.

Proč mě to zajímá? Protože mám dojem, že zhoubné dílo komunismu sice církev nezničilo, ale otrávilo mysl mnohých. Jeho „úspěchy“ lze nacházet i v dnešním převažujícím veřejném mínění. Nikdo z žijících současníků nemá jinou reálnou zkušenost s církví než jako s obětí perzekuce, s církví v kriminálech, na popravištích, v katakombách, případně s církví zakřiknutou. Přesto přežívají představy církve jako feudální vykořisťovatelky, tmářsky manipulující, lačné moci a majetku, jak jsme mohli sledovat v debatách o majetkových restitucích, o svatovítské katedrále aj. Vaškova knížka umožňuje vážnému zájemci tyto indoktrinace komunistického režimu revidovat. Kéž je dosti vážných zájemců!

Václav Vaško: Dům na skále, 1. díl: Církev zkoušená (Karmelitánské nakladatelství 2004)
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou