pouštním oblastem a exklusivním destinacím. Proměnila se naše zemička v "teritorium", vzdálila se zemím kulturním? V době internetu už iluze, i český dozorce má falešné identity v síti, dluhy a ... vyděrače brzy na krku, vězni potom nejen mobily, ale i drogy atd.. Když se topí bezmocní, je to smutné, ale drží je síť. Hůře když se topí lidé postavení, s mocí, s vlivem, se zodpovědností.

Návyk je pilně vštěpován již dítkám, obdiv ke sportu, kde se dá utrhnout štěstí, kde bezvýznamní jsou celebritami. Nikoliv práce, ale "byznys", obelstít; ti kdo prohrají aby jeden vyhrál už nikoho nezajímají. Život jako štvanice, jinak bezvýznamnost.

I rodina je sázka, ne pravidla, zvyky normy, ale "aby to vyšlo". Naučená bezmoc, ne produktivní a bezpečná tradice.

Vrchcáby ničily již středověk, ale spíše až dospělé, ne děti s "telefonem" terorizované reklamou nových aplikací, které nemít a nehrát si s nimi je nesnesitelné. Život jako střílečka nejen po autogramiádě čelného politika.

Ztráta kontaktu s přírodou nutí umělá rizika, zdravotnictví zadarmo nutí umělé choroby, dětství na biopotravinách nutí zapálit si a inhalovat, co je po ruce, popř. drtit játra lihem. Příklad na samotném Hradu, kde se gambluje nejen se zdravím osobním, ale i věcmi s mnohem delším dosahem.