Kde jinde třídního nepřítele hledat? Když táhli v arizování na židovský majetek, lid jim fandil. Potom jim do klína spadl sudetský, opět šance pro příznivce. Z živnostníků toho už tolik nekáplo. A dávat z vlastního? To nečeká nikdo. Škoda jen, že publikum volí jejich klony, kteří spolehlivě jejich mandáty rodné straně vrátí.

Kdyby komunismus, socialismus, chtěl prosperitu, přičinil by se pro ni již dávno. Ale to by ztratil pozice, potřebuje naučené bezmoci, závislé a "dárečky" pro ně. Třeba jen symbolické stejně jako jejich sliby a plány, ale atmosféru to kazí stejně a kdejaký recidivista se rád připojí. Nejen na církevním, ale když oficielně je vlastnictví pochybné, "po bílé hoře, že ano" lze krást spokojeněji.

Zákon lze napsat libovolný, ale Evropa nemusí být stále v letargii. Konečně run na církevní se u církevního nezastaví. Majetková přiznání sice jsou k ničemu, ale jako šikana ideální věc, nejprve mediálně a potom vůči těm, kdo včas do stranických pokladen nepřispěli. Nikoliv efektivita státu, kontrolní role opozice, ale když krade komunistický poslanec v Bruselu nezasloužené náhrady, proč by vlastenec revolucionář nevyrazil na faláře?