26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Hledání pod Božím vedením

9. 9. 2008

|
Tisk
|

Vydání: 2008/37 Nové moderní způsoby výchovy, 9.9.2008, Autor: Jiří Macháně

Osmdesát let od svého založení si na začátku září připomíná Kongregace sester svatých Cyrila a Metoděje. Jedinečné společenství, jehož „základní kámen“ položil arcibiskup Antonín Stojan, prožilo většinu své existence v dobách dvou totalitních režimů. Ten druhý z nich – komunistický – se domníval, že řeholnicím zasadil smrtelnou ránu. Nepodařilo se. Dnes tvoří toto společenství na dvaadevadesát sester, které žijí převážně v Česku a na Slovensku. Tato příloha KT se pokusí přiblížit jejich minulost, přítomnost i vyhlídky do budoucnosti. O tom všem jsme hovořili s generální představenou, sestrou Kateřinou Anežkou Němcovou.

Čím jsou sestry sv. Cyrila a Metoděje jiné než ostatní řehole?

Tím, proč vznikly. Bůh povolává nové dílo jako odpověď na potřeby, které jsou ve společnosti nebo v církvi. Naše společenství se již od vzniku zaměřovalo na více činností. Podle přání arcibiskupa Stojana se zapojovalo do práce na sjednocení východních a západních křesťanů. První představená – matka Růžena Marie Nesvadbová – se zase věnovala mentálně postiženým dětem a zakládání ústavů pro ně. A protože byla učitelka, soustředila se i na vzdělávání. Sestry sv. Cyrila a Metoděje tedy spojuje myšlenka sjednocení křesťanů, vzdělání a výchova dětí i mládeže a péče o nejpotřebnější. Celé období totality jsme pečovaly o mentálně postižené děti a staré lidi v domovech důchodců. Nikde jinde ani sestry působit nemohly, takže jsme i přes útlak totality vlastně naplňovaly své poslání.

Jaké je vaše poslání dnes?
Nadále se modlit za jednotu křesťanů. Snažíme se i něco pro ni dělat: v devadesátých letech odešlo několik sester do Ruska a v současnosti působíme na Ukrajině, kde potřebovali kněze i práci sester. Kongregace je zřizovatelem dvou škol v Brně: základní církevní školy a gymnázia s pedagogickou školou. Na obou školách pracuje deset sester. Nejvíce nás je tady v klášteře na Velehradě, kde žijí staré sestry, o které pečují ty mladší. Zároveň tu přijímáme sestry do formace a noviciátu. Sestry se vrátily také k původní činnosti i v exercičním domě Stojanov, který nám byl svěřen do správy brzy po zahájení činnosti. Pracuje tam sedm sester – starají se o provoz. A tři sestry působí v sousedním domově pro postižené děti.

Jak vidíte budoucnost vašeho společenství?
Ústavní péče o mentálně postižené se proměňuje například v chráněné bydlení, rády bychom se časem vydaly tímto směrem. Po pádu totality řeholnice z této oblasti často odešly, protože to nebylo původním posláním jejich řádů.
Pokud bude možné „uživit“ školy, chceme působit nadále ve školství. Nakolik nám budou stačit síly, rády bychom zůstaly též v misiích. Starší sestry pomalu odcházejí a mladších není tolik, aby se nám dařilo zajistit úplně všech- no.

Před několika dny byla přijata do noviciátu jedna sestra. Hlásí se adeptky zasvěceného života?
Nedá se to srovnávat se zlatou érou kongregace. Po válce do roku 1950 bývaly až dvacetičlenné noviciáty. Nás, které jsme v době od internace v dobách komunismu přicházely tajně, nebylo mnoho – každý rok jedna až dvě. Tak je tomu vlastně i dnes. Jenom na začátku devadesátých let byly noviciáty pětičlenné, ne všechny sestry však zůstaly. S každou nově příchozí máme velkou radost. Je to, jako když se v rodině narodí dítě.

Proč volí právě „cyrilky“?
Do toho my lidé moc nevidíme. Ze zkušenosti vím, jak Bůh běžně „používá“ lidi jako zprostředkovatele. Dívka obvykle potká nějakého kněze, který ji sem nasměruje. Nebo se stává, že už mezi námi má některou z příbuzných, kamarádku ze vsi, města či společenství. Jindy je to docela nečekané – třeba když přijde učitelka, která cíleně hledá kongregaci věnující se vyučování a výchově. Ale opravdu je to především tajemství. Je to podobně těžké zjistit, jako proč se té které holce zalíbil zrovna tenhle kluk a ne jiný. Je to hledání pod Božím vedením. Můj bratr je dominikán (P. Damián Němec OP – pozn. red.) a všichni z rodiny jsou dominikánští terciáři – jsem černá ovce rodiny u „cyrilek“ (smích).


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou