Není to katolická církev, kdo má se jménem Jana Husa problémy, ale je to ostatní svět.
Na Kostnický koncil, který se zabýval reformací Církve, byl přizván jako reformátor i Jan Hus – pro český národ neobyčejná pocta. Po dlouhém a zevrubném dialogu mělo dojít ke slavnostnímu prohlášení o sjednocení. Jenže za Husem přijela česká delegace a všechno bylo jinak. Snad pro jeho prohlášení, že poddaný nesmí poslouchat svého vládce, je-li tento ve hříchu, byl potom světskými mocipány upálen. Katolická církev se za spásu jeho duše modlí při každé mši svaté nejen v Čechách, ale po celém světě.
Jinak je tomu ale se světskou stranou. Husovo jméno je vláčeno spoustou bezohlednosti, násilí a bezpráví. Za první republiky došlo pod Husovým jménem ! jménem katolického kněze ! k odpadu milionů katolíků od Církve. Komunisté pod Husovým jménem vraždili, zavírali a perzekuovali všechny katolíky. Také dnešní demokraté s odvoláním na Husovu chudobu si osobují nakládat s Církví podle své libovůle. Na jedno ale zapomínají – na Husovu výzvu, že poddaný nesmí respektovat svého nadřízeného, který žije v hříchu a nebo navádí-li ke hříchu podřízené. Je to většina politiků, prezidentem počínaje.
Katoličtí věřící by měli bedlivě sledovat, jestli 600.výročí přispěje k přijetí podané ruky papeže Jana Pavla II a tím k sjednocení české církve – a nebo bude dalším brutálním nátlakem odtržení české církve od Říma.